Na cestě za dobrodružstvím – poznávací zájezd do neobyčejných koutů Peru

Peru je jistě místem, které díky své bohaté historii a přírodě láká svou rozmanitostí a neobyčejným kouzlem. Zájezd do této země proto může být skvělou volbou, jak naložit s volným časem a strávit ho v originální atmosféře. Takový výlet však vyžaduje dobrou přípravu a plán, který nám umožní návštěvu uspořádat. V tomto článku si přečtete průvodce po Peru, který je představen formou okružní cesty v délce více než tří týdnů. Zde navržený itinerář byl napsán pro ty, kteří ocení podrobné průvodce. Obsahuje informace nejen o zajímavostech, ale také o logistických otázkách, ubytování nebo cenách, na které je třeba si dát během cesty pozor.

První týden turné

První den

Transfer z letiště Lima-Jorge Chávez do hotelu Iberostar Selection Miraflores

První den našeho zájezdu do Peru zahájíme návštěvou jeho hlavního města, okouzlující Limy. Naše dobrodružství v zemi začne na největším peruánském mezinárodním letišti Lima-Jorge Chávez Airport. Po tak dlouhém letu se jistě budeme těšit na rychlý a pohodlný transfer do našeho konečného ubytování, hotelu Iberostar Selection Miraflores. Jelikož je Lima městem s poměrně rozsáhlou dopravní infrastrukturou, máme na výběr několik možností pohodlné jízdy.

QuickLlama Airport Shuttle

Jednou z nejoblíbenějších možností je cestování dodávkou QuickLlama Airport Shuttle. Tento pohodlný způsob dopravy nás dopraví z letiště v Limě přímo do naší hotelové čtvrti Miraflores. Je pohodlná a relativně levná, stojí pouhých pět dolarů. Pokud tedy hledáme pohodlí a rychlost, je to určitě dobrá volba.

Autobusy

Kromě QuickLlama Airport Shuttle existují i další možnosti dopravy z letiště do hotelu, které jsou z hlediska doby jízdy (přibližně hodina) podobné. Do hotelu Iberostar Selection Miraflores můžeme jet také městskými autobusy, například linkami EO35, IM18 nebo IO06. Při použití těchto dopravních prostředků však musíme počítat s přestupováním, což může naši cestu o něco prodloužit. Nicméně náklady na cestu těmito autobusy jsou výrazně nižší. Za celou cestu zaplatíte maximálně kolem jednoho dolaru.

Taxíky

Na dané trase se bude jezdit také taxíkem. Cesta z letiště do hotelu tímto dopravním prostředkem by nás neměla stát více než dvacet dolarů. Jedná se tedy o docela fajn alternativu, zejména pokud cestujeme ve větší skupině a chceme se přepravit rychle (cesta taxíkem bude trvat dvacet minut).

Iberostar Selection Miraflores (rezervujte zde)

První hotel, ve kterém strávíme část našeho času na cestě po Peru, je přizpůsoben různorodým skupinám cestovatelů. Budeme si zde totiž moci rezervovat jak apartmá pro páry s jednou velkou manželskou postelí, tak větší pokoje s přistýlkou nebo rozkládací pohovkou, ideální pro cestující rodiny a skupiny přátel. V areálu hotelu jsou k dispozici také tři hotelové restaurace, kde se podávají peruánské a středomořské pokrmy k snídani, obědu i večeři. Co se týče vybavení, Iberostar Selection Miraflores nabízí venkovní bezplatný střešní bazén, kde najdete plážové doplňky a bar. Hotel se může pochlubit také rozsáhlým wellness centrem, které poskytuje přístup k masážím, sauně, posilovně a rozmanitým kosmetickým procedurám (včetně světelné terapie, tělových peelingů a zábalů).

Santuario y Monasterio de Las Nazarenas

Komplex zahrnující svatyni a klášter Las Nazarenas, známý také jako Santuario y Monasterio de Las Nazarenas, je pozoruhodnou památkou v Limě, postavenou v roce 1771 v rokokovém stylu, a je významnou památkou spojenou s peruánskou katolickou tradicí.

V roce 1746 postihlo Limu silné zemětřesení, které si vyžádalo mnoho lidských životů a srovnalo se zemí velkou část budov peruánského hlavního města. Socha na stěně kostela zobrazující Seňora de los Milagros, Pána zázraků, však katastrofu přežila. Tato událost stála u zrodu katolické tradice pořádání jednoho z nejvýznamnějších procesí v zemi, které se v říjnu koná v chrámovém komplexu. Obraz Seňora de los Milagros se nyní nachází na oltáři svatyně.

Místo stojí za návštěvu jak z náboženských, tak z architektonických důvodů. Svatyně vyzařuje neuvěřitelnou atmosféru klidu a duchovního rozjímání, která umožňuje ponořit se do hlubokého zamyšlení, kontemplace nebo modlitby. Budeme si zde také moci zblízka prohlédnout architektonické detaily, které mohou být zajímavé pro milovníky církevní historie a umění 18. století. Pokud se na toto místo vydáme v době, kdy se zde koná procesí, budeme mít jistě také příležitost setkat se s poutníky z celého světa. Setkání s cizinci může být nesmírně inspirativní.

K Santuario y Monasterio de Las Nazarenas se z našeho hotelu nejlépe dostaneme autobusovou linkou 301 s cílovou stanicí Barranco do Rímac. Jízda touto linkou nám sice zabere asi padesát minut, ale umožní nám dostat se na toto historické místo plynule, bez nutnosti přestupovat. Za zmínku také stojí, že vstup do kostela je zdarma.

Basílica y convento de San Francisco de Lima

Basílica y Convento de San Francisco de Lima je fascinující architektonický soubor postavený v neoklasicistním stylu, který se nachází v historickém centru Limy. Skládá se z kláštera a dvou kostelů, Nuestra Señora de la Soledad a del Milagro, které tento historický komplex obohacují.

Než nastíníme historii tohoto chrámového komplexu, je třeba říci několik slov o vzniku samotné Limy a historii spojené s přidělováním pozemků ve městě. Francisco Pizarro při zakládání hlavního města dnešního Peru v roce 1535 vytvořil plán města a přidělil pozemky řeholním řádům. Jeden z nich byl přidělen františkánovi, otci Franciscu de la Cruzovi, který zde postavil malou kapli. Netrvalo však dlouho a tento pozemek byl kvůli nedostatku františkánů v oblasti přidělen dominikánům. Nový pozemek byl františkánům přidělen na místě, kde nyní stojí kostel del Milagro. V roce 1546 přišel do Limy Francisco de Santa Ana a postavil zde skromný kostel.

V následujících desetiletích byl areál rozšířen a prošel četnými restauracemi. Bohužel 4. února 1655 postihlo Limu zemětřesení, které zničilo františkánský klášter a zničilo cenné památky shromažďované po staletí. Nicméně již v roce 1672 byl na stejném místě slavnostně otevřen nový klášter.

Dnes je Basílica y Convento de San Francisco de Lima přístupná veřejnosti. Jelikož se jedná o skutečný architektonický skvost města, každoročně se na toto místo sjíždí mnoho turistů. Abyste však mohli obdivovat krásy chrámového komplexu, je třeba zaplatit malý poplatek (cena za dospělou osobu – čtyři dolary).

Co se týče dopravy, je možné se na toto místo dostat pěšky za dvacet minut od dříve diskutované svatyně.

Webové stránky tiqets.com nabízejí také organizovanou prohlídku Limy včetně návštěvy kláštera sv. Františka. Pokud o ni máte zájem, klikněte zde a dozvíte se více.

Katakomby v Basílica y Convento de San Francisco de Lima

Za zmínku jistě stojí i katakomby v Basílica y Convento de San Francisco de Lima. V koloniální éře sloužily jako podzemní hřbitov a byly místem odpočinku mnoha obyvatel města. Místo bylo využíváno až do roku 1810 a odhaduje se, že se zde mohly nacházet ostatky až sedmdesáti tisíc lidí.

Dnes jsou v těchto podzemních prostorách uloženy kosti svědomitě roztříděné antropology a uspořádané do kompozice, která dává kostnici umělecký výraz. Lze tedy s jistotou říci, že toto místo má velký význam pro identitu obyvatel Limy, kteří pečují o památku zemřelých.

Zajímavé je, že zmíněné katakomby jsou také zdrojem mnoha hypotéz a záhad. Existuje domněnka, že některé vchody vedoucí do podzemí se mohou napojovat na chodby vedoucí do jiných kostelů nebo dokonce do Casa de Pizarro, sídla prezidenta Peruánské republiky. Potvrzení této hypotézy by naznačovalo mimořádně důležitou roli katakomb v historii města, které kdysi mohly fungovat jako tajné úkryty.

Za zmínku také stojí, že tyto katakomby byly objeveny poměrně nedávno, v roce 1951. Jejich historie je proto stále intenzivně zkoumána odbornými specialisty. Kdo ví, třeba se v budoucnu dozvíme více o účelu těchto tajemných podzemních prostor Basílica y Convento de San Francisco de Lima. Jedno je však prozatím jisté. Návštěva těchto katakomb je skvělou příležitostí dozvědět se více o fascinující historii města a ponořit se do tajemného světa podzemních hřbitovů.

Druhý den

Fortaleza del Real Felipe

Druhý den prohlídky Limy věnujeme částečně pevnosti Fortaleza del Real Felipe, vojenskému komplexu z 18. století. Kdysi byl sužován útoky pirátů, dnes je hojně navštěvován turisty, kteří se zajímají o vojenskou historii a dějiny Peru.

Než se začneme zabývat bouřlivou historií pevnosti, stojí za to věnovat několik slov původu pevnosti a jejího názvu. Zajímavé je, že již v 17. století existovalo v Callau, pobřežní čtvrti Limy, opevnění, které chránilo přístav a zajišťovalo spojení mezi španělskými koloniemi a metropolí. Avšak, jak již bylo zmíněno v souvislosti s klášterem Santuario y Monasterio de Las Nazarenas, zemětřesení v roce 1746 většinu opevnění zničilo. Na tento problém se však podařilo rychle reagovat. V roce 1747 byla zahájena stavba nové pevnosti, pojmenované po králi Filipovi V. z dynastie Bourbonů, který zemřel rok předtím.

Pevnost byla dokončena v roce 1774. V následujících desetiletích byla pravidelně rozšiřována a modernizována. Tyto úpravy do značné míry úzce souvisely s bouřlivými roky, které připadly na počátek následujícího století. V prvních desetiletích 19. století čelila pevnost Fortaleza del Real Felipe útokům britského námořnictva a byla dějištěm intenzivních bojů během války za nezávislost španělských kolonií.

V následujících desetiletích plnila pevnost různé funkce. Mimo jiné v ní bylo umístěno vězení. Fortaleza del Real Felipe byla také mnohokrát sídlem různých státních institucí. Ačkoli pevnost naposledy plnila svou původní obrannou funkci na přelomu 70. a 80. let 19. století, později se v opevnění nacházely také vojenské základny. Místo je tak neuvěřitelným dokladem toho, jak mohou vojenské komplexy v průběhu let měnit svou roli a význam.

Vstupné a přístup

Dnes je areál pevnosti Fortaleza del Real Felipe přístupný turistům k prohlídkám. Vstupné činí pět dolarů pro dospělou osobu, která není peruánským občanem. Vzhledem k bohatství historie a kultury, které zde lze objevit, se jedná o poměrně nízkou částku. Fortaleza del Real Felipe je místem, které nám umožňuje přiblížit se minulosti a pochopit její vliv na formování moderní Limy.

Do Fortaleza del Real Felipe se dostanete autobusem z hotelu Iberostar Selection Miraflores za něco málo přes hodinu. Mějte však na paměti, že cesta bude zahrnovat nejméně dva přestupy. Existují dvě trasy, které nám umožní relativně pohodlnou dopravu. Na obou z nich zpočátku využijeme autobusy EO35. Poté v blízkosti ulice Avenida 28 de Julio 398 přestoupíme buď na OM28, nebo na IM44, v závislosti na zvolené trase.

Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera

Druhý den výletu do Limy byste měli navštívit také fascinující Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera, muzeum věnované předkolumbovskému umění.

Nachází se v malebné čtvrti Pueblo Libre, kterou obývá především peruánská střední třída. Vyznačuje se množstvím parků, soukromých univerzit a sídly nadnárodních korporací. Samotná budova muzea pochází z 18. století, z doby, kdy v Peru existovalo místokrálovství, císařská správní jednotka spravovaná Španělskem.

Archeologické muzeum Rafaela Larca Herrery přitahuje pozornost nejen svým historickým prostředím, ale také bohatými sbírkami předkolumbovského umění. V Galerii zlata a stříbra je vystavena působivá sbírka šperků používaných významnými panovníky předkolumbovského Peru. Zde budeme mít možnost obdivovat četné koruny, náušnice, ozdoby nosů, části oděvů, masky či vázy, složitě vyrobené z ornamentálního zlata a zdobené polodrahokamy.

V Galerii kultur se zase návštěvníci muzea budou moci ponořit do bohaté peruánské předkolumbovské historie staré deset tisíc let. Díky chronologické prezentaci sbírek je zde možné sledovat, jak se formovala hmotná kultura regionu v průběhu staletí před příchodem Španělů. Domorodé umění, které je zde uchováváno a konzervováno, umožňuje návštěvníkům seznámit se s každodenním životem a tradicemi těchto dávných komunit.

Ceny vstupného

Ceny vstupného do muzea jsou následující. Dospělí zaplatí za návštěvu expozic osm a půl eura. Senioři, starší šedesáti let jen něco málo přes sedm eur a žáci od devíti do sedmnácti let čtyři eura. Děti do osmi let mají vstup zdarma.

Z hotelu Iberostar Selection Miraflores se do muzea nejlépe dostaneme autobusem OM19, který nás za necelých padesát minut doveze přímo téměř před samotnou budovu Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera. Abychom však mohli tímto autobusem nastoupit, musíme nejprve ujít osm set metrů na zastávku Avenida José Larco 310.

Pokud máme možnost navštívit muzeum ihned po prohlídce pevnosti Fortaleza del Real Felipe, můžeme využít dostupných autobusových spojů, které nám cestu zpříjemní. Přestože nám cesta autobusem IO100 zabere čtyřicet minut, bude to cesta bez přestupů a bez nutnosti dlouhých procházek po trase.

Třetí den

Casa de Pizarro

Třetí den prohlídky Limy nám poskytne jedinečnou příležitost poznat Casa de Pizarro, sídlo peruánské vlády a oficiální rezidenci peruánského prezidenta. Zajímavé je, že samotné umístění vládního komplexu svědčí o existenci staré tradice spojené s výkonem moci právě zde. Casa de Pizarro se totiž nachází na břehu řeky Rímac a zaujímá prostor obrovské huacy neboli „uctívaného objektu“, kde se kdysi nacházel chrám Taulichusca, posledního curacaa, domorodého guvernéra Limy.

První vládní palác na tomto místě byl postaven v roce 1535 z iniciativy Francisca Pizarra, guvernéra Nové Kastilie. V roce 1542, po založení peruánského místokrálovství, se palác stal sídlem místokrále a správním centrem. Poslední úpravy budovy proběhly ve 30. letech 19. století. Zajímavostí je, že na renovaci Casa de Pizarro dohlížel mimo jiné polsko-peruánský architekt Ricardo de Jax Malachowski. Jeho návrh novobarokní fasády byl realizován v roce 1938.

Zlatý sál

Komplex Casa de Pizarro zahrnuje mnoho formálních místností a několik vnitřních nádvoří. Jedním z nejvelkolepějších je Salón Dorado neboli Zlatý sál, který pochází z 20. let 20. století. Právě zde, v hlavní přijímací místnosti, skládají členové Rady ministrů přísahu prezidentovi. Tento sál byl inspirován slavným Zrcadlovým sálem ve Versailleském paláci ve Francii. Vše v Salón Dorado působí majestátně – od vysokých zrcadel přes zdobné zlaté reliéfy na stěnách až po pozlacený strop, na němž jsou zobrazeny domorodé i evropské motivy.

Velký sál

Při vstupu vchodem Puerta de Honor, který zdobí obraz Francisca Pizarra, se návštěvníci ocitnou ve dvoupatrovém Velkém sále (Gran Hall), dalším mimořádném prostoru v Casa de Pizarro. Tento sál vyzařuje monumentalitu se sloupy, listovou výzdobou a malovanými reliéfy. Mramorová podlaha je zdobena místními detaily a schodiště vedoucí nahoru lemují busty velkých osvoboditelů Simóna Bolívara a Josého de San Martína. Nad schodištěm se nachází kopulovitý strop se secesními vitrážemi.

Návštěva tohoto místa vám umožní ponořit se do fascinující a inspirující architektury, která spojuje tradice domorodých kultur s evropskými vlivy. To dodává místu jedinečnou atmosféru, kterou ocení všichni milovníci synkretického umění.

Co se týče dopravy z našeho hotelu do Casa de Pizarro, nejpohodlnější se zdá být využití autobusu 301. Nejprve budeme muset dojít pěšky na zastávku Avenida José Larco, vzdálenou půl kilometru od hotelu Iberostar Selection Miraflores. Poté pojedeme autobusem s cílovou stanicí Barranco a Rímac až na Avenida Tacna S/N. Odtud půjdeme opět pěšky, přímo ke komplexu. Poslední úsek trasy zvládneme za čtvrt hodiny.

Parque de la Reserva

Parque de la Reserva, který se nachází v centru Limy, je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších rekreačních míst ve městě. Návštěvníky potěší zejména bohatým souborem atrakcí, z nichž jednou z nejpozoruhodnějších je El Circuito Mágico del Agua.

Zmíněný El Circuito Mágico del Agua je zvláštní soubor vodních zařízení, který byl otevřen v roce 2007. Návštěvníkům nabízí úžasnou podívanou, úchvatnou kompozici vody a světla. Jako největší komplex fontán na světě ve veřejném parku byl navíc El Circuito Mágico del Agua oceněn zápisem do Guinnessovy knihy rekordů.

V El Circuito Mágico del Agua se totiž nachází až třináct různých fontán, z nichž mnohé jsou interaktivní. Když se setmí, celý vodní komplex se promění v kouzelný mikrosvět světel, barev a zvuků. Fontány osvětlené dynamicky se měnícím světlem tančí v rytmu klasické a peruánské hudby a zobrazují jedinečné vzory a tvary. Pro návštěvníky je to jistě neuvěřitelně pohlcující podívaná, která vytváří nezapomenutelnou atmosféru.

Instalace v komplexu El Circuito Mágico del Agua

Největší atrakcí parku Parque de la Reserva je působivá Kouzelná fontána (Fuente Mágica), tryskající proudem vody do výšky více než osmdesáti metrů. V parku se navíc nacházejí i další fascinující fontány, které vyhovují různým preferencím návštěvníků. Je tu mimo jiné Fuente Túnel de las Sorpresas, fontána v podobě pětatřicet metrů dlouhého tunelu, jehož vodní proud teče nad hlavami procházejících turistů. Kromě toho je zde fontána Fuente de los Niños neboli Fantasia, věnovaná dětem, kde se pravidelně konají barevné a velkolepé světelné show.

Celkově je Parque de la Reserva výjimečným místem díky pozoruhodnému spojení přírody, techniky a umění. Kromě toho, že park plní rekreační funkci, poskytuje všem návštěvníkům jedinečný vícesmyslový zážitek.

Z areálu komplexu Casa de Pizarro se do parku dostanete autobusovou linkou IO33B. Nejprve musíme dojít na zastávku Sitio del Patrimonio Mundial Centro histórico de Lima – Avenida Tacna. Tam nasedneme na městskou hromadnou dopravu a vystoupíme na zastávce Avenida Iquitos 1038, pak ujdeme pět set metrů po Avenida Isabel la Católica a jsme na místě. Celou trasu bychom měli zvládnout za půl hodiny.

Čtvrtý den

Půjčení auta v Limě

Abychom se mohli po Peru pohybovat efektivně a měli záruku, že toho na naší cestě po Peru stihneme hodně, budeme si muset pronajmout auto. Je to proto, že se všude nedostaneme vlakem nebo dokonce autobusem. Před rezervací se však ujistěte, že agentura, od které si chcete auto pronajmout, má dobrou pověst a pozitivní recenze od spokojených zákazníků. Níže budou uvedeny TOP 3 půjčovny, které najdete v hlavním městě Peru.

Hertz Salaverry

Recenze lidí, kteří využili služeb této půjčovny, svědčí o vynikajících službách a dostupnosti moderních vozidel. Zákazníci vyzdvihují obdivuhodné nasazení personálu, který ke každému zákazníkovi přistupuje zdvořile a profesionálně. Díky důvěře svých zákazníků je jednou z nejdoporučovanějších půjčoven v Limě.

GO PERU RENT A CAR

Zákazníci, kteří využili služeb této půjčovny, mají rovněž pozitivní zkušenosti s pronájmem vozu. Proces rezervace u společnosti GO PERU RENT A CAR je jednoduchý a rychlý a vozidla jsou udržována ve výborném stavu. Díky čistotě a pravidelné údržbě vozů se zákazníci cítí jistě při cestování ve vozech, které si zde pronajímají. Celý proces dále usnadňují flexibilní časy vyzvednutí a vrácení.

Alamo / Enterprise / National

Společnost Alamo / Enterprise / National je chválena za transparentnost podmínek pronájmu a přehlednost cen. Tato půjčovna má pověst profesionální, vstřícné vůči zákazníkům a mimořádně férové společnosti. Je to vynikající volba, pokud vám obzvláště záleží na flexibilitě cen a možnostech pronájmu.

Průměrné ceny pronájmu vozu v Lima

Abyste se na svou cestu dobře připravili, je dobré se také seznámit s průměrnými cenami pronájmu automobilů. Pomůže nám to lépe naplánovat rozpočet na cestu a vyhnout se finančnímu zklamání.

Vozy kompaktní a ekonomické třídy si můžete pronajmout již od čtrnácti dolarů na den. Vozy střední třídy pro pohodlnější cesty jsou k dispozici od dvaceti dolarů. Pokud máte zájem o SUV, které kombinuje vlastnosti osobního automobilu a terénního vozu, musíte počítat s náklady na pronájem v řádu čtyřiceti dolarů.

Upozorňujeme, že zde uvedené ceny jsou průměrné a mohou se lišit v závislosti na půjčovně, ročním období a dostupnosti vozidel. Vždy si také zkontrolujte stav vozidla, které si chcete pronajmout, a pečlivě si ověřte podmínky smlouvy o pronájmu vozidla.

Cesta z Iberostar Selection Miraflores do hotelu Villarma v Alis

Na začátku naší cesty se vydáme po dálnici 1S, která je peruánskou částí mezikontinentální trasy Carretera Panamericana. Tento zázrak dálniční infrastruktury spojuje obě Ameriky a táhne se v délce třiceti tisíc kilometrů.

Během cesty stojí za povšimnutí brány při sjezdu z dálnice u Cerro Azul, která je nedílnou součástí peruánského mýtného systému. Po opuštění dálnice 1S se vydáte na východ po silnici 24, která vede z Cañete do Huancayo. Pojedete-li přímo k cíli, budete mít možnost projet mimo jiné přírodní rezervací Bosque de protección Aledaño a la Bocatoma del Canal Nuevo Imperial. Nedaleko parku se na trase nachází také archeologická lokalita Incahuasi. Nacházejí se zde architektonické pozůstatky inckého města.

Hotel Villarma v Alis, který se nachází na trase do Huancayo, je z výchozího bodu dosažitelný přibližně za šest hodin (délka trasy – tři sta kilometrů).

Hotel Villarma v Alisu (rezervujte zde)

Hotel Villarma se nachází v přírodní rezervaci Reserva Paisajística Nor Yauyos-Cochas, kterou navštívíme čtvrtý a pátý den naší cesty. Co se týče bytů, které jsou zde k dispozici, je možné si rezervovat mimo jiné dvoulůžkové pokoje s jednou velkou manželskou postelí. Můžeme si také vybrat apartmá se dvěma samostatnými lůžky a rodinné pokoje s jedním samostatným a jedním manželským lůžkem. Naše chutě naopak uspokojí restaurace Mama Culi, která nabízí peruánskou kuchyni pro každou denní dobu. V nabídce restaurace najdete i veganské pokrmy. Během pobytu v hotelu můžete také plně relaxovat ve wellness centru. Lázně pod širým nebem vám umožní zregenerovat síly na další prohlídku města. V hotelu Villarma je k dispozici také bezplatné Wi-Fi a bezplatné soukromé parkoviště.

Cascadas de Cabracancha

Čtvrtý den našeho výletu se vydáme do přírodní rezervace Reserva Paisajística Nor Yauyos-Cochas, abychom objevili jednu z jejích nejkrásnějších atrakcí, Cascadas de Cabracancha. Vzhledem k logistickým problémům na trase z Limy do Alis, která trvala šest hodin, stojí za to strávit zbytek dne v klidu. Umožní nám to zregenerovat síly a vychutnat si plnými doušky krásu tohoto kouzelného místa. Čtvrtý den výpravy proto navštívíme pouze vodopády v rezervaci.

Cascadas de Cabracancha jsou malebné vodopády vzdálené pouhou hodinu jízdy od našeho hotelu v Alisu. Četní turisté, kteří do této oblasti přijíždějí, je považují za ideální místo pro fotografování a objevování s rodinou nebo přáteli.

Mějte však na paměti, že povětrnostní podmínky jsou zde poměrně drsné. Doporučujeme proto být připraveni na závany studeného vzduchu a nezapomeňte si vzít teplé oblečení. Tyto drobné nepříjemnosti však nemohou zastínit výhody Cascadas de Cabracancha.

Pátý den

Laguna Piquecocha

Cestou k vodopádům, které jsme navštívili předchozí den, narazíme necelých devět kilometrů severně od hotelu Villarma na lagunu Piquecocha.

Návštěva laguny Piquecocha je skvělou příležitostí obdivovat krásu místní fauny a rozmanitost živočichů. Mnozí cestovatelé obdivují zdejší výskyt potápějících se kachen, možnost užít si za malý poplatek plavbu lodí nebo množství malebných míst, ideálních pro fotografování. V oblasti laguny navíc můžete potkat roztomilé alpaky, které se, pravděpodobně zvyklé na přítomnost turistů, ochotně nechávají fotografovat.

Návštěvníci lokality oceňují také dostupnost sociálního zařízení a přítomnost obchodů v okolí laguny. V těchto obchodech se mimo jiné prodává voda, občerstvení a místní produkty, jako je sýr a med.

Na malém molu poblíž laguny se nachází také restaurace, která nabízí pokrmy z místních produktů. Dáme si zde například místní polévku, smaženého pstruha nebo běžnější kuře s rýží. Díky tomu, že se při přípravě jídel používá koření specifické pro zdejší region, jsou zdejší pokrmy mimořádně chutné a originální.

Cañon de Uchco

Když už jsme v oblasti laguny, po jejím prozkoumání stojí za to vydat se do jednoho z kaňonů v okolí. Nejbližším z nich bude Cañon de Uchco, který se nachází sedmnáct kilometrů východně od laguny. Chcete-li se tam dostat, jeďte nejprve na jih po silnici č. 120 a pak se poblíž Tinco vydejte na východ po silnici č. 24.

Ačkoli je pěší turistika v Cañon de Uchco časově náročná a poněkud zručná, rozhodně stojí za to se tam vydat kvůli krásné krajině. Zdejší skalní útvary svými nepravidelnými, zvlněnými a surrealistickými tvary svádějí nejen milovníky Instagramu.

Cesta do Huancayo s Alisem

Pátý den naší cesty se vydáme z Alisu do Huancayo, vzdáleného sto sedmnáct kilometrů na východ. Cesta nám zabere necelé tři hodiny a po převážnou většinu času pojedeme po silnici č. 24. Na cestě nás čekají dvě hodiny jízdy.

Den šestý

Pobyt v Huancayo – zajímavosti a stručná historie města

Huancayo je po Limě prvním a největším městem na naší cestě po Peru a má přes čtyři sta tisíc obyvatel. To z něj činí páté nejlidnatější město v zemi a zároveň kulturní a obchodní centrum celé oblasti centrálních peruánských And.

Historie tohoto města sahá až do předkolumbovského období. Původně oblast dnešního Huancaya obýval jeden z kmenů Kečua, Huanca. Samotný název města proto pochází od tohoto národa a v jejich jazyce znamená “místo s posvátnou skálou“. Kolem roku 500 př. Kr. bylo Huancayo začleněno do říše Tiwanaku-Wari. Navzdory snahám bránit svou nezávislost byl nakonec kmen Huanca v roce 1460 dobyt Pachacutecy a začleněn do říše Inků. V roce 1572 zde bylo oficiálně založeno koloniální město pod názvem „Santísima Trinidad de Huancayo“, které působilo v rámci španělského vlivu. Po získání nezávislosti Peru na Španělsku se město začalo rychle rozvíjet. Z tohoto důvodu se však do dnešních dnů dochovalo jen málo koloniálních staveb. V současné době dominují panoramatu města moderní budovy.

Hotel de Turistas Huancayo – Hotel Asociado Casa Andina (rezervujte zde)

Jedním z nejčastěji doporučovaných hotelů v Huancayo je Hotel de Turistas Huancayo – Hotel Asociado Casa Andina. K dispozici jsou zde v zásadě dva typy bytů, ve kterých si můžete rezervovat pobyt. Pokoj s velkou manželskou postelí je určen pro cestující páry. V tomto hotelu je také možné strávit čas v apartmá se dvěma samostatnými lůžky. K dispozici je také restaurace MAIZAL CLASSIC RESTAURANT, která nabízí místní i mezinárodní kuchyni k snídani, obědu i večeři. K dalším hotelovým zařízením patří také bezplatné Wi-Fi.

Parque de la Identidad Huanca

Ceněnou atrakcí mnoha turistů i místních obyvatel v Huancayo je Parque de la Identidad Huanca. V tomto parku vybudovaném v 90. letech 20. století se nachází mnoho kanálů, soch a portálů odkazujících na reprezentativní osobnosti regionu (včetně hudebníků a skladatelů, kteří vytvořili peruánskou a andskou lidovou hudbu). Park je navíc obklopen zelení plnou různých rostlin. Zajímavé je, že projektanti, kteří park upravovali, se inspirovali zahradou Park Güell, která se nachází v Barceloně a kterou navrhl katalánský architekt Antoni Gaudí. Tento park, stejně jako park Parque de la Identidad Huanca podle jeho vzoru, se vyznačuje přítomností mnoha architektonických prvků.

Torre Torre

Torre Torre je komplex geologických útvarů vzdálený pouhý kilometr a půl od centra Huancaya. Najdete zde z jílovité půdy vytvořené jakési věže (torre je španělsky věž), které vznikly erozivní činností větru a deště. Mohou dosahovat výšky až třiceti metrů. Nezapomeňte však, že ačkoli je současný stav torre popisován jako dobrý, eroze tyto geomorfologické struktury neustále ovlivňuje a denně je proměňuje. Proto se vyplatí při návštěvě Huancaya tuto lokalitu navštívit a využít stále relativně dobrého stavu komplexu.

Další informace o Huancayo

Další zajímavosti v Huancayo

Pokud nám po návštěvě Parque de la Identidad Huanca a Torre Torre zbyde ještě nějaký čas, vyplatí se ho využít k návštěvě dalších turistických atrakcí města. Mezi ty nejznámější můžeme jistě zařadit Catedral de Huancayo. Nachází se na náměstí Plaza de la Constitución, přímo v centru města. Kilometr od chrámu se naopak nachází Museo Salesiano Vicente Rasetto, které se nachází ve škole Colegio Salesiano Santa Rosa. Jsou zde vystaveny exponáty týkající se archeologie, přírodovědy, textilu a entomologie. Velmi oblíbený je v neděli také více než dva kilometry dlouhý trh Feria Dominical de Huancayo, který se nachází na třídě Huancavelica (Avenida Huancavelica). Najdete zde nejrůznější řemeslné výrobky, oblečení a stánky s místní zeleninou.

Gastronomická scéna města

Díky své poloze v údolí úrodné řeky Mantaro nabízí Huancayo rozmanitou místní kuchyni. Jedním z nejoblíbenějších jídel v této části země je pachamanca, připravovaná z různých druhů masa a zeleniny. V Huancayo se k přípravě pachamanky používá především jehněčí maso.

Zajímavým bodem je proces pečení. Příprava pokrmu začíná zahříváním kamenů nad ohněm. Poté se na ně položí maso a oheň se přikryje trávou a zeminou. Vzniklá pec se otevře asi po dvou hodinách.

Dalším zajímavým pokrmem je papa a la huancaína, neboli doslova brambory po huancayovsku. Jedná se o typ předkrmu, který se připravuje z vařených brambor v pikantní krémové omáčce Huancaína z bílého sýra a smažených nebo grilovaných peruánských borůvkových paprik, jakož i červené cibule a česneku. Papa a la huancaína se obvykle podává jako studený předkrm s listy salátu, černými olivami, kukuřičnými zrny a čtvrtkami natvrdo uvařených vajec. Jde o pokrm, jehož obliba přesáhla Huancayo a rozšířila se po celém Peru. Dnes je papa a la huancaína základem každodenní i sváteční kuchyně v celé zemi.

Mezi další oblíbená jídla v Huancayo a okolí patří picante de cuy, chicharrón colourado, mondongo nebo sopa verde.

Den sedmý

Cesta z Huancayo do Ayacucha

Z Huancayo do Ayacucha se dá cestovat autem po několika trasách. Nejvýhodnější se zdá být ta, která zahrnuje cestu po dálnici 3S. Její překonání zabere něco málo přes šest hodin (260 kilometrů).

Pobyt v Ayacucho – zajímavosti a stručná historie města

Ayacucho je poměrně velké město, i když co do počtu obyvatel je více než dvakrát větší než Huancayo. Je také prvním na naší cestě, které se nachází výrazně jižně od Limy.

Ayacucho je město s bohatou historií, která sahá až do prehistorických dob. Pětadvacet kilometrů severně od Ayacucha se nachází archeologická lokalita Pikimachay, kde byly objeveny pozůstatky lidských sídlišť starých více než 15 000 let. Ve druhé polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu byla tato městská oblast stejně jako Huancayo spojena s kulturou Wari, nejrychleji se rozvíjející předinckou civilizací. Následně, až do dobytí Inky, vládla oblasti takzvaná konfederace Čanka. Vládci incké říše, kteří zde vládli od 15. století, se však ze svých nových územních zisků dlouho netěšili.

Ayacucho, tehdy známé jako Huamanga, bylo dobyto a proměněno v koloniální město spravované španělským místokrálovstvím Peru. V následujících letech bylo osídleno španělskými osadníky z Limy a Cusca. Královským dekretem mu byl dokonce udělen titul nejurozenějšího a nejvěrnějšího města, což bylo nejvyšší označení ve španělské hierarchii pojmenování měst. Další století přineslo Ayacucho rozvoj v oblasti vyššího vzdělávání. Dne 3. července 1677 byla ve městě založena univerzita (Universidad Nacional de San Cristóbal de Huamanga). Obecně lze říci, že v koloniální éře bylo Ayacucho důležitým správním centrem a strategickou zastávkou mezi Limou a Cuskem.

Dne 15. února 1825 Simón Bolívar, vůdce během boje za osvobození Jižní Ameriky od španělské nadvlády, známý také jako El Libertador (Osvoboditel), přejmenoval město na Ayacucho. Odkázal tím na historickou bitvu, která se odehrála 9. prosince 1824 a byla posledním ozbrojeným střetem mezi španělskou armádou a bojovníky za nezávislost během peruánské války za nezávislost. Název města je složeninou dvou slov z místní variety jazyka kečua. První „aya“ znamená mrtvý a druhé „kuchu“ znamená roh.

Poslední desetiletí a současnost

Ačkoli bylo město v následujících desetiletích masivně osídleno, násilné politické nepokoje (způsobené činností levicových teroristických organizací v 80. letech 20. století) destabilizovaly region a donutily mnoho lidí k migraci.

Dnes je Ayacucho významným městským centrem s rozvinutým lehkým průmyslem a turistickou základnou na místní úrovni. Město je mimo jiné proslulé třiatřiceti kostely postavenými v koloniální éře, zasvěcenými každému roku Ježíšova života. Navzdory průmyslovému rozvoji leží Ayacucho stále v jedné z nejchudších oblastí Peru, kde převládá zemědělství.

Hotel Santa Rosa (rezervujte zde)

Hotel Santa Rosa se nachází v centru města, kousek od slavného náměstí Plaza de Armas de Ayacucho. K dispozici je zde několik typů pokojů přizpůsobených různým skupinám přijíždějících turistů. Můžete si zde rezervovat pobyt v apartmánu s jednou, dvěma nebo třemi samostatnými lůžky nebo jednou manželskou postelí. Největší pokoj obsahuje dvě jednolůžka a jednu manželskou postel. Co se týče vybavení, na místě je k dispozici veřejné a bezplatné Wi-Fi a soukromé parkoviště. Nechybí zde ani wellness centrum, jehož součástí jsou veřejné lázně. Velkou atrakcí je zde také nádvoří, na které je výhled z hotelových pokojů.

Museo Arqueológico Hipólito Unanue

Vzhledem k šestihodinové cestě toho dne zakončíme první týden jednou turistickou atrakcí. Bude to jedno z nejznámějších muzeí v Ayacucho – Museo Arqueológico Hipólito Unanue.

Cesta k němu trvá od hotelu Santa Rosa osm minut autem a pětadvacet minut pěšky směrem na sever k Universidad Nacional de San Cristóbal de Huamanga.

Muzeum shromažďuje sbírky, které jsou hmotným dědictvím předkolumbovského Peru. Najdete zde mnoho kamenných, textilních a keramických artefaktů. Zvláštní pozornost je věnována kultuře Wari, jejíž ruiny hlavního města se nacházejí dvacet pět kilometrů severně od centra Ayacucha. Navíc se před budovou nachází botanická zahrada Parque xerofito de Ayacucho sbírající statné kaktusy.

Samotné muzeum nese jméno Hipólita Unanueho (1755-1833), peruánského lékaře a prvního ministra financí nezávislého Peru.

Co se týče cen vstupného do muzea, dospělí zaplatí 1,46 €, studenti 0,73 € a žáci 0,24 €. Údaje o cenách byly převzaty z internetových stránek “Museos en Línea“. Najdete zde mimo jiné také informace o dalších muzeích v zemi a zprávy z kulturního světa.

Alternativní místa k návštěvě v Ayacucho

Pokud se nám nechce navštívit exponáty v archeologickém muzeu Hipólito Unanue nebo pokud bychom chtěli navíc vidět něco jiného, můžeme mimo jiné navštívit slavné chrámy ve městě: Catedral de Ayacucho a Templo de Santo Domingo de Huamanga.

První pochází z druhé poloviny 17. století a v roce 1972 byla uznána za historické kulturní dědictví peruánského lidu. Je postavena v barokním slohu z růžového a šedého kamene a zajímavě splývá s náměstím Plaza de Armas před ní. Je to také hlavní a největší chrám města, který mnozí považují za nejkrásnější v Peru. K jeho popularitě přispívá především interiér, vyzdobený ve stylu známém jako churriguerismus. Jedná se o specifickou španělskou variantu baroka, která se vyznačuje přemírou ornamentálních prvků a mimořádným množstvím sochařských detailů.

Tři sta padesát metrů severně od katedrály se nachází chrám Templo de Santo Domingo de Huamanga. Stejně jako ten, o němž byla řeč dříve, byl postaven v koloniální éře, v 16. až 17. století. Nejcharakterističtějšími prvky stavby jsou tři oblouky ve spodní části průčelí a dvě věže. Zajímavé je, že chrám je příkladem využití mudéjarského stylu v ayacuchské architektuře, který se vyvinul z kombinace islámských a křesťanských (románských a gotických) prvků.

Museo de la Memoria „Para que no se repita“ a Santuario histórico de la Pampa de Ayacucho

Zajímavým místem na mapě zajímavostí Ayacucha je také muzeum Museo de la Memoria „Para que no se repita“ (Aby se to neopakovalo). Na rozdíl od výše popsaného archeologického muzea Hipólito Unanue vystavuje ve čtyřech místnostech fotografie, obrazy, zbytky oděvů a další předměty související s peruánskou občanskou válkou, která se datuje do 80. let 19. století. Tento komplex se nachází sedm set padesát metrů od archeologického muzea Hipólito Unanue, na ulici Jirón Libertad 1365.

Hodinu jízdy od Ayacucha, nedaleko města Quinua, se nachází také chráněná oblast Santuario histórico de la Pampa de Ayacucho. Toto místo připomíná bitvu, která se zde odehrála 9. prosince 1824 a o které již byla zmínka výše. Nejvýraznějším prvkem přírodní rezervace je mramorový obelisk věnovaný velitelům, kteří během bitvy bojovali. Na stupních stavby jsou umístěny třímetrové bronzové sochy, které generály zobrazují. Nad nimi se navíc tyčí oválný basreliéf s podobiznou Simóna Bolívara.

Ayacucho – nejlepší restaurace ve městě

Kolem náměstí Plaza de Armas je seskupena řada intervenčních restaurací a kaváren, které stojí za návštěvu, když jste v Ayacucho. Jedna z nich, ViaVia Cafe Ayacucho, nabízí velmi dobrá místní jídla za mimořádně přijatelné ceny. Zejména pokrmy z quinoy se líbí chutím turistů, kteří sem zavítají. Velmi ceněný je také výhled z teras restaurace na náměstí a umné servírování jídla.

Pro večerní posezení je naopak skvělým místem restaurace El Nino. Tato restaurace se nachází naproti kostelu Templo de Santo Domingo de Guzmán, vedle parku Plazoleta de Luis Carranza. Kromě klasických peruánských jídel si zde dáme i jídla mezinárodnějšího charakteru, například pizzu. To vše ve velké zahradě za doprovodu hudby v podání místních kapel.

Vedle již zmíněné restaurace ViaVia Cafe Ayacucho se nachází také Sukre Cocina Peruana. Jedná se o podnik s peruánskou kuchyní, který návštěvníky potěší velkými porcemi a krásnou krajinou v prostoru restaurace.

Druhý týden turné

První den

Cesta z Ayacucho do Abancay

První den druhého týdne zájezdu do Peru věnujeme výhradně cestě z Ayacucho do Abancay a zotavení v hotelu El Peregrino Apart. Trasa, kterou pojedeme, je dlouhá tři sta osmdesát kilometrů a zabere více než osm hodin.

El Peregrino Apart Hotel (rezervujte zde)

V hotelu El Peregrino Apart Hotel jsou k pronájmu dvoupokojové byty (v každém je manželská postel). Zajímavým vybavením hotelu je jistě bezplatný internet a veřejné lázně. Co se týče polohy, hotel se nachází půl kilometru od centra Abancay.

Národní rezervace Ampay

Ačkoli, jak již bylo řečeno, po příjezdu do Abancay neplánujeme návštěvu okolních zajímavých míst, je třeba zmínit národní svatyni Ampay, která se nachází v těsné blízkosti. Jedná se o poměrně známou přírodní rezervaci, která se nachází několik kilometrů severně od našeho hotelu. Nejvýraznější dominantou této oblasti je jezero Upaccocha, které se nachází v nadmořské výšce 3750 metrů. V místě je k dispozici také infrastruktura pro kempování a pěší turistiku. Kromě toho se zde nacházejí také tábořiště, určená správou rezervace. Upozorňujeme, že návštěva lokality národní rezervace Ampay je pouze alternativní atrakcí. Pokud nemáte zájem o výlet do této lokality, můžete tento odstavec brát jako zajímavost, která vás může inspirovat k získání dalších informací o místní flóře a fauně a také o environmentálním managementu v Peru.

Druhý den

Cesta z Abancay do Cuzca

Cesta autem z Abancay do Cuzca nám zabere asi čtyři a půl hodiny.

Zajímavosti na trase Abancay-Cuzco

Sayhuite

Trasa, kterou pojedeme, povede kolem mnoha zajímavých míst, u kterých se možná vyplatí zastavit. Již po pětačtyřiceti kilometrech si budeme moci prohlédnout významné archeologické naleziště Sayhuite. Toto místo je považováno za centrum inckého náboženského kultu vody.

Nejcharakterističtější atrakcí této lokality je monolit s četnými geometrickými a zoomorfními obrazci, které jsou na něm vytesány. Zajímavé je, že ačkoli konkrétní účel kamene není zcela znám, předpokládá se, že monolit sloužil jako model, který se používal k navrhování, vývoji, testování a dokumentování toku vody pro projekty zásobování vodou. Mohl mít také didaktickou funkci a učit dávné, budoucí inženýry.

Je třeba také zdůraznit, že přítomnost takto zachovalého monolitu v oblasti umožňuje vědcům nahlédnout do kultury předkolumbovských lidí. Archeologové zjistili, že místo bylo důležitým inckým náboženským centrem, kde se konaly rituály a obřady zaměřené na uctívání vody. Vytesané části monolitu s říčními terasami, zavlažovacími kanály a divokými zvířaty, jako jsou pumy, jsou možná symbolickým znázorněním údolí. Ačkoli dosud není zcela známo, jaký význam měl kámen pro Inky, jistě je monolit součástí jejich hmotné kultury a přibližuje nám bohaté kulturní dědictví původních obyvatel. Takové objevy navíc pomáhají zlepšit naše chápání předkolumbovských civilizací v širším slova smyslu. Umožňují totiž nalézt souvislosti mezi latinskoamerickými kulturami.

Killarumiyoq

Asi po sto padesáti kilometrech se ocitáme v blízkosti vesnice Ancahuasi, u níž se nachází archeologický park Killarumiyuq. Název této lokality, stejně jako mnoha dalších podobných v Peru, pochází z jazyka kečua a skládá se ze tří prvků. „Killa“ znamená měsíc a „rumi“ znamená kámen. V kombinaci s příponou -yuq, která označuje vlastnictví, lze slovo přeložit jako “ten s měsíčním kamenem“.

Killarumiyuq je sice poměrně málo známá, ale fascinující lokalita. Rytý kámen zde pravděpodobně obsahuje vyobrazení Měsíce, které mohlo mít i kultovní funkci.

Pobyt v Cuzcu – zajímavosti a stručná historie města

Cuzco je pravděpodobně jedním z nejznámějších měst v Peru a za svou popularitu vděčí předkolumbovskému dědictví.

První stopy přítomnosti andských civilizací v této oblasti pocházejí z období kolem prvního tisíciletí našeho letopočtu. Jedná se o kulturu Killke, jejíž představitelé vybudovali první opevnění v oblasti pevnosti Sacsayhuamán, později rozšířené Inky. Na jejím okraji byly také odkryty pozůstatky chrámu, které svědčí o náboženském a vojenském využití lokality.

V následujících letech bylo Cuzco silně ovlivněno inckou kulturou. Od konce dvanáctého do první poloviny šestnáctého století sloužilo město jako hlavní město inckého státu a zároveň bylo svědkem bouřlivých dějin říše. Obecně je Pachacuteca považován za jednoho z nejvýznamnějších vládců inckého státu. Jako Sapa Inca, což v kečuánštině znamená “jediný pán“, nepochybně přispěl k rozšíření města a jeho vzestupu na hlavní centrum mocné incké říše.

V letech bezprostředně předcházejících invazi španělských conquistadorů byla říše Tahuantinsuyu (doslova: Říše čtyř částí) arénou občanské války mezi pretendenty inckého trůnu: Huáscar a Atahualpa. Ten se v roce 1532 zmocnil Cuzca a na krátkou dobu převzal kontrolu nad oblastí. Již v roce 1533 byl totiž zákeřně uvězněn a zavražděn a jeho vojska poražena v bitvě u Cajamarky. Španělská nadvláda v oblasti byla završena vítězstvím conquistadorů nad inckými vojsky v bitvě u Cuzca 14. listopadu 1533. Následujícího dne Francisco Pizarro oficiálně vstoupil do města. V roce 1534 jmenoval Manco Inku vládcem loutkového státu závislého na Španělech. Brzy poté se však incký vládce proti útočníkům vzbouřil a vedl proti nim partyzánskou válku. V roce 1544 byl však zákeřně zavražděn, aniž by se kdy vítězně vrátil do Cuzca.

Zhodnocení koloniální politiky v Cuzcu a současnosti

Vliv španělské koloniální nadvlády na situaci místních obyvatel a rozvoj Cuzca lze hodnotit dvojznačně. Na jedné straně v důsledku válečných konfliktů a mnohaleté španělské kolonizace těchto území původní obyvatelé masově umírali na epidemie neštovic. Jednalo se o endemickou nemoc, která byla Evropanům dobře známá, ale pro indiány, kteří měli proti neštovicím slabou imunitu, byla velmi nebezpečná a smrtelná. Na druhou stranu však Španělé přispěli k dynamickému rozvoji města. Kromě křesťanských chrámů vybudovali mimo jiné vzdělávací instituce včetně univerzit. Cuzco také prosperovalo díky zemědělství, chovu dobytka, hornictví a obchodu se španělskou metropolí.

Od 90. let 20. století nabývá ve městě na významu cestovní ruch. Tento jev je do značné míry způsoben přítomností jednoho ze sedmi divů světa (Machu Picchu) v oblasti. V samotném městě se však nachází také mnoho zajímavých atrakcí, o kterých budeme hovořit dále v tomto článku.

Casona Plaza Hotel Cusco (rezervujte zde)

Hotel je z hlediska ubytování přizpůsoben skupinám dvou a čtyř osob. Můžete si zde rezervovat dvoulůžkové apartmány s jednou manželskou postelí nebo dvěma samostatnými lůžky, případně čtyřlůžkové apartmány se čtyřmi samostatnými lůžky. Internet v areálu je zdarma a veřejně přístupný. K dispozici je také placené parkoviště v blízkém okolí.

Zajímavosti v Cuzcu

Více než čtyřhodinová cesta z Abancay do Cuzca (nepočítaje fakultativní prohlídku kamenů přítomných na trase) nám neumožní navštívit všechny zajímavosti města druhý den, druhý týden zájezdu do Peru. Doporučujeme proto omezit počet míst, která v Cuzcu navštívíme, na jedno. Protože se nám zdá, že nejzajímavější atrakcí je komplex opevnění Sacsayhuamán, budeme se mu věnovat nejpodrobněji. Čtenář, který využije tohoto průvodce, však bude mít možnost seznámit se i s dalšími zajímavými místy v Cuzcu, která budou představena podobným způsobem jako alternativní zajímavosti probírané u dřívějších měst.

Sacsayhuamán

Sacsayhuamán je pravděpodobně nejznámější turistickou atrakcí v Cuzcu, neboť se jedná o propracovaný archeologický komplex v podobě citadely. Jak již bylo zmíněno při pojednání o historii města, první stavby v areálu Sacsayhuamán postavili stavitelé ztotožnění s kulturou Killke. Dynamický rozvoj pevnosti naopak nastal v 15. století n. l., tedy v letech vlády Pachacuteca a jeho nástupců.

Co se týče konstrukce hradeb v Sacsayhuamánu, mají terasovité uspořádání v podobě megalitické stavby. Zajímavý je bod týkající se přepravy surového kamene z lomů a zpracování balvanů. Kameny použité na stavbu těchto staveb váží několik set kilogramů nebo dokonce tun (nejtěžší až 200 tun!), takže jejich doprava z lomů vzdálených několik kilometrů při absenci rozvinuté kolové dopravní techniky je věcí poněkud záhadnou. Ostatně tažná zvířata, jejichž sílu Inkové v obtížném horském terénu využívali, nebyla schopna takový náklad unést. Záhadou zůstává také tvarování balvanů pomocí kamenných nástrojů, které Inkové znali, a jejich přesné uložení do stavby.

O stavbě megalitických zdí existuje několik teorií. Bylo dokonce provedeno několik experimentů, při nichž se zkoušely různé způsoby přepravy kamenů. Poměrně úspěšný experiment byl proveden vlečením balvanů po dlažebních kostkách, které tlačilo a táhlo několik lan více než sto lidí.

Vstup na lokalitu Sacsayhuamán bohužel není zdarma. Vstupenka sice stojí dvaatřicet eur, ale umožňuje navštívit až šestnáct různých atrakcí rozmístěných v areálu.

Co se týče polohy, Sacsayhuamán se nachází jeden a půl kilometru od hotelu Casona Plaza Cusco, kde doporučujeme se v článku ubytovat.

Alternativní místa k návštěvě v Cuzcu

Nedaleko našeho hotelu v Cuzcu se nachází také mnoho dalších míst, která stojí za návštěvu. Jedním z nich je Plaza de Armas, hlavní náměstí města. V předkolumbovských dobách bylo toto místo důležitým správním, náboženským a kulturním centrem hlavního města říše Inků. I přes úpadek indiánské státnosti a architektonickou přestavbu náměstí neztratilo svůj význam. Kromě katolických chrámů postavených v koloniální éře je dnes místo plné restaurací, cestovních kanceláří a klenotnictví.

Nedaleko náměstí se nachází také Coricancha, nejvýznamnější chrám incké říše. Z hlediska architektury byl tento monumentální chrám, podobně jako zdi Sacsayhuamánu, postaven mimo jiné z velkých, dokonale do sebe zapadajících kamenných bloků. Po dobytí Cuzca Španěly v roce 1534 byla Coricancha vyrabována. Španělští kolonisté pak na tomto místě postavili dominikánský klášter, chrám zbořili a jeho základy použili na stavbu katedrály. Po zemětřesení v roce 1950 byl tento klášter zničen. Díky této události však byly zároveň odkryty zdi bývalého chrámu. V blízkosti se nyní nachází archeologické muzeum se zajímavými exponáty včetně mumií, textilií a inckých kultovních předmětů. Vstupné do komplexu Coricancha stojí 3,60 €.

Zájemci o místní koření, ovoce, zeleninu nebo řemeslné výrobky by zase měli zvážit návštěvu trhu Mercado Central de San Pedro. Jedná se o hlavní a nejstarší místo svého druhu v Cuzcu, jehož počátky sahají do 20. let 20. století. Postupem času se charakter tohoto místa začal měnit a trh se z trhu s potravinami stával stále více turistickým. Trh má nyní více než tisíc prodejních stánků a v okolních ulicích vytváří velký obchodní ruch. Jeho prostor je uspořádán do bloků rozlišených podle nabízeného zboží. Zajímavé je, že se zde těší velké oblibě výrobky související s tradičním andským šamanismem.

Třetí den

Cesta z Cuzca na Machu Picchu

Cesta na Machu Picchu z Cuzca vyžaduje určitou organizační přípravu, protože na této trase neexistuje přímá linka. Nejprve se dostanete do města Ollantaytambo, které se nachází šedesát kilometrů od Cusca. Můžeme se tam dostat autobusem společnosti Cusco Real Inka Car, pronajatým autem nebo taxíkem. Alternativní možností je jet nejprve hybridním autobusem na vlakové nádraží v Poroy a odtud přímým vlakem do Ollantaytambo. Z Ollantaytambo pak zamíříme vlakem (PeruRail nebo Inca Rail) do Aguas Calientes. Do nejznámějšího města Inků se z Aguas Calientes dostaneme autobusem.

Cesta z Cuzca na Machu Picchu zabere celkem asi čtyři hodiny v závislosti na volbě dopravního prostředku. Náklady na cestu jsou ještě rozmanitější. Nejúspornější varianta cesty z Cuzca na Machu Picchu nás může vyjít přibližně na sedmdesát dolarů. Hodně zde však záleží na typu zvoleného dopravce, třídě, kterou se rozhodneme při cestě vlakem nebo ročním období využít. Náklady na cestu touto trasou tak mohou být klidně i několikanásobně vyšší.

Webové stránky tiqets.com nabízejí řadu různých variant zájezdů, které vám usnadní plánování cesty v různých etapách. Možnosti dostupné na těchto stránkách zahrnují dopravu z Cusca do Ollantaytambo, na Machu Picchu z Aguas Calientes nebo nabídky s prohlídkou a vstupným v ceně.

Abyste měli aktuální informace o cenách jízdenek různých druhů dopravy nebo nabídek zájezdů a mohli si cestu na Machu Picchu dobře naplánovat, je dobré pravidelně sledovat oficiální stránky dopravců a stránky s možnostmi zájezdů.

Machu Picchu

Etymologie názvu

V jazyce Kečua znamená „machu“ starý a druhá část názvu města „picchu“ znamená vrchol nebo pyramida. Z jazyka indiánů kmene Ketchua je tedy možné název města přeložit jako stará hora nebo pyramida.

Historie místa

Raná historie místa

Počátky lidské přítomnosti na Machu Picchu sahají do první poloviny 15. století. Postavení tohoto komplexu lze tedy zřejmě připsat stavitelům z doby vlády Pachacuteka a Tupaca Yupanquiho.

Město bylo po pádu nového hlavního města novoindického státu Vilcabamba v roce 1572 opuštěno. V koloniálních dobách zarostlo Machu Picchu džunglí a o existenci města vědělo mimo nejbližší okolí jen málo lidí.

Objevení Machu Picchu

Prvním vědeckým badatelem, který dorazil k Machu Picchu a prozkoumal toto místo, byl profesor Yaleovy univerzity Hiram Bingham. Díky informacím, které získal od místních obyvatel během své expedice, se mu podařilo v roce 1911 na místo dostat. V následujících letech prováděl na Machu Picchu vykopávky, objevoval nálezy a ukládal je do univerzitního muzea. Zpočátku byla peruánská vláda Binghamovým aktivitám příznivě nakloněna, později se však objevila obvinění a fámy, udržované místním tiskem, že nalezené artefakty tým archeologů pracujících na Machu Picchu krade. Peruánci také začali tvrdit, že probíhající vykopávky Hirama Binghama a související průzkumy vedly ke znehodnocení lokality a monopolizaci výzkumu inckého města, což vyloučilo místní badatele ze získávání poznatků o jejich vlastní historii. V důsledku zhoršení vztahů mezi americkými badateli a místními úřady byla část sbírky vrácena do Peru.

Za zmínku také stojí, že před příchodem Hirama Binghama na Machu Picchu mohlo být místo zapomenutého inckého města již prozkoumáno. Z dotazů amerického badatele Paola Greera vyplývá, že Machu Picchu vyraboval německý podnikatel Augusto Berns. Údajně založil společnost, která se zabývala výrobou dřeva a průmyslovým průzkumem a také obchodem s ukradenými vzácnými předměty z opuštěných hrobek. K tomuto postupu došlo v 60. a 70. letech 19. století, tedy více než čtyřicet let předtím, než na Machu Picchu dorazil Hiram Bingham. Zajímavé je, že tuto loupežnou činnost Augusto Berns prováděl se souhlasem peruánských úřadů, které dostávaly procenta ze zisku z průzkumu.

Agustín Lizárragra

Na závěr pojednání o objevení Machu Picchu je třeba říci několik slov o Agustínu Lizárragra, vůbec prvním objeviteli města. Byl to zemědělec a Machu Picchu objevil náhodou, když hledal novou půdu pro obdělávání. Poté, co narazil na stavby komplexu, provedl na jeden ze stavebních kamenů nápis uhlím se svým jménem a rokem objevu (1902). Hiram Bingham tuto peruánskou značku objevil v roce 1911 a nařídil její odstranění s odvoláním na důvody ochrany přírody. Vzhledem k tomu, že tento objev nenesl znaky vědeckého bádání, je při pojednání o tom, jak bylo Machu Picchu poprvé dosaženo, největší pozornost věnována Hiramu Binghamovi.

Každodenní život obyvatel Machu Picchu

Sociální skupiny na Machu Picchu

Většina obyvatel Machu Picchu patřila k sociální skupině “yanakuna“, která působila jako pomocný personál. Jejich úkolem bylo především vykonávat různé úkoly na vyšších místech incké společenské hierarchie (kněží a vládci). Na rozdíl od otroků však nebyli nuceni pracovat. Yanakunové směli vlastnit majetek, a dokonce i vlastní farmy a ranče. Co se týče jejich každodenních prací, věnovali se řemeslům, hospodaření pro výše postavené a pasení dobytka. Další důležitou skupinou byli mayocové neboli dočasní specializovaní pracovníci. Důležitou roli hráli také kněží, jejichž přítomnost pravděpodobně výrazně ovlivnila organizaci společenského a kulturního života ve městě.

Původ obyvatel Machu Picchu

Jednou z nejzajímavějších otázek týkajících se Machu Picchu je bezpochyby ta, která souvisí s původem obyvatel inckého města. Nuže, výzkumy pohřbů provedené v Machu Picchu ukázaly, že jeho obyvatelé byli přistěhovalci z okolí města a nežili zde celý život. Svědčí o tom absence osteologických a chemických markerů, které by jistě měli, kdyby se narodili v Machu Picchu. Nálezy poškození kostí způsobené parazity specifickými pro jiné oblasti Peru podporují teorii, že obyvatelé přišli do města z jiných oblastí.

Analýza kostí navíc prokázala přítomnost různých osteologických stresorů a rozdílnou hustotu kostí, což může svědčit o rozmanitém životním stylu a stravě obyvatel Machu Picchu. Je jisté, že rozmanitý život komunity na Machu Picchu, prosycený bohatstvím různých tradic a zkušeností jeho obyvatel, mohl mít neobvyklý a jedinečný charakter.

Panoramatický pohled na Machu Picchu neboli Machu Picchu v Peru. Machu Picchu je incké naleziště nacházející se v peruánském regionu Cusco. Machu Picchu je jedním ze sedmi nových divů světa. licence: shutterstock/By saiko3p

Zemědělství mezi komunitami na Machu Picchu

Zemědělství na Machu Picchu bylo nezbytnou součástí života komunit a nepochybně klíčovým aspektem místní ekonomiky. Hovoříme-li o této problematice, nelze nezmínit četné terasy, na nichž se pěstovala většina plodin. Díky svému propracovanému designu od významných inckých inženýrů plnily jak zásadní zemědělskou, tak ochrannou funkci. Kromě toho, že zajišťovaly dostatečné odvodnění a úrodnost půdy, totiž hrály také důležitou roli při ochraně hor před erozí a sesuvy půdy.

Důmyslné incké inženýrství také zaručovalo vysokou zemědělskou produktivitu, protože umožňovalo sklízet bohatou úrodu z omezené plochy obdělávaných teras. Přesto byla plocha věnovaná orné půdě příliš skromná a nestačila k uživení početné populace Machu Picchu. Z tohoto a dalšího důvodu, který souvisel s omezenou rozmanitostí pěstovaných plodin (plodiny na terasách tvořila především kukuřice a brambory), se musely potraviny do určité míry dovážet z okolních oblastí.

Zajímavé je, že v oblasti Machu Picchu panovaly poměrně příznivé klimatické podmínky, příznivé pro pěstování plodin. Deště, které přesahovaly 1 800 mm ročně, byly tak vydatné, že dodatečné zavlažování teras lidmi obvykle nebylo nutné. Důmyslně navržené terasy navíc umožňovaly účinný odtok přebytečné vody a poskytovaly optimální podmínky pro růst rostlin.

Popis lokality

Zóny ve městě

Machu Picchu lze rozdělit do několika sfér s různými, specifickými funkcemi. Zejména existuje jasné rozdělení mezi městským a zemědělským sektorem a také mezi horním a dolním městem.

V horním městě se nacházejí impozantní chrámy, posvátná a obřadní místa, a tedy stavby, které mají pro obyvatele Machu Picchu mimořádný náboženský význam. V dolním městě se naproti tomu soustředily především sklady. Lze tedy předpokládat, že tato oblast měla přízemnější funkci, související s hospodářstvím a skladováním zásob.

Architektonické úpravy na Machu Picchu

Architektura Machu Picchu byla dokonale přizpůsobena hornatému terénu. Přibližně dvě stovky budov jsou uspořádány do širokých rovnoběžných teras, které obklopují centrální náměstí. Toto řešení jistě usnadnilo prostorovou organizaci města a zajistilo bezpečnost, o níž jsme se zmínili dříve.

Dalším příkladem vyspělého inckého inženýrství byla kamenná schodiště ve zdech, která umožňovala přístup do různých úrovní. Kromě praktického významu efektivní navigace ve specifickém terénu toto řešení jistě vytvořilo velkolepou městskou krajinu.

Významná místa v oblasti Machu Picchu

Intihuatana

Jedním z nejúchvatnějších míst na Machu Picchu je bezpochyby Intihuatana. Tato stavba z kamene sloužila jako observatoř, pravděpodobně astronomické hodiny nebo kalendář. Etymologické otázky spojené s touto stavbou jsou jistě zajímavé a mohou částečně vysvětlit význam, který Inkové Intihuataně přisuzovali. Nuže, název kamene je odvozen z jazyka Ketchua a skládá se ze tří částí. První “inti“ znamená slunce, “wata“ znamená vázat nebo hák a “na“ je přípona přidávaná k podstatným jménům označujícím místo nebo zařízení. Metodou dedukce lze tedy Intihuatana vykládat jako místo nebo zařízení, které poutá slunce. Toto vysvětlení může dávat určitý smysl, protože Inkové věřili, že kámen udržuje slunce na jeho místě během jeho každoroční cesty po obloze.

Věž Slunce (Torreón)

Dalším nesmírně zajímavým místem na Machu Picchu je Věž slunce, známá také jako Torreón a v anglicky psaných studiích jako “Temple of the Sun“ neboli chrám slunce. Ať už toto místo nazveme jakkoli, je jisté, že komplex fungoval jako chrám, kde se konaly náboženské obřady, přinášely oběti a vzdávala pocta bohu slunce zvanému Intim.

Sluneční věž vynikala nejen svou jedinečnou náboženskou funkcí, ale také pozoruhodnou architektonickou strukturou. Pod věží se totiž nacházela jeskyně, která sloužila jako hrobka nebo mauzoleum. Jednalo se tedy zcela jistě o symbolické místo s neobvyklým duchovním rozměrem, které zdůrazňovalo spojení mezi životem a smrtí, jež bylo v incké mytologii velmi důležité.

Stejně jako již zmíněná stavba Intihuatana sloužila i Věž slunce jako astronomická observatoř. Strategicky umístěná okna umožňovala přesné pozorování pohybů oblohy, díky čemuž bylo možné určit přesné okamžiky slunovratů a změn ročních období.

Chrám tří oken

Chrám tří oken je jedinečným dokladem vyspělých stavebních technik a estetiky Inků, která odráží jejich hluboký smysl pro vkus a krásu. Stejně jako Chrám slunce má i Chrám tří oken lichoběžníková okna charakteristická pro inckou architekturu, zasazená do dokonalé kompozice. Dokonalá strukturální přesnost těchto oken může naznačovat symbolický význam, který představuje tři říše incké kosmologie: nebe, zemi a podsvětí.

Charakteristickým rysem této stavby jsou jistě také vyspělé architektonické prvky, které zdůrazňují vysokou úroveň inckých technických znalostí. Chrám Tří oken je totiž postaven na pevné, mírně se svažující plošině, která umožňuje účinné odvodnění a zároveň zajišťuje stabilitu stavby.

Při diskusi o Chrámu tří oken a jeho různých architektonických prvcích nelze nezmínit také vnitřní stěny stavby. Ty jsou totiž zdobeny vyřezávanými výklenky, které možná kdysi sloužily k ukládání posvátných předmětů. Přítomnost výklenků ve stěně a záměrné sousedství oken jistě zdůrazňují význam tohoto místa jako místa s velkým náboženským významem.

Stejně jako stavby, o nichž jsme zde hovořili dříve, měl i Chrám tří oken důležitou funkci astronomické observatoře. Přítomnost takových staveb v tak velkém počtu podtrhuje zájem Inků o astronomii a jejich vysokou kompetenci v této vědecké oblasti. Duchovno, umění a věda se spojují v monumentálním architektonickém komplexu, který svědčí o jejich širokém pohledu na svět a okolní realitu.

Turistická činnost a související rizika

Machu Picchu jako jedna z nejvýznamnějších historických památek na světě přitahuje obrovské množství turistů, což přináší stavu komplexu výhody i problémy. Odhaduje se, že ho ročně navštíví přibližně jeden a půl milionu lidí, což je téměř dvojnásobek limitu doporučeného UNESCO. Intenzivní turistický ruch představuje pro Machu Picchu a jeho okolí výzvu jak z hlediska zachování historických ruin, tak z hlediska ochrany místního ekosystému.

Projekt výstavby mezinárodního letiště v Chinchero, které se nachází nedaleko Cuzca, vyvolal polemiku ohledně jeho možného dopadu na rostoucí turistický ruch na Machu Picchu. V roce 2019 se peruánská vláda rozhodla v projektu pokračovat, což vyvolalo obavy z destruktivního dopadu na stav archeologického naleziště a další degradace životního prostředí v okolí komplexu.

Je však důležité zmínit, že Peru vyvíjí úsilí směřující k rozvoji udržitelného cestovního ruchu, snaží se zpomalit rozvoj rizikové infrastruktury a také ztělesňuje řešení na ochranu této jedinečné oblasti. Incident z roku 2020, při němž skupina turistů způsobila škody na ruinách, poukázal na naléhavou potřebu dalších bezpečnostních opatření. V reakci na tento incident bylo na Machu Picchu nainstalováno více než deset dalších kamer, které archeologickou oblast lépe monitorují a chrání. Kromě toho byly v zájmu omezení škodlivých účinků přemíry turistů na komplex stanoveny určité hranice, které omezují skupiny turistů. Návštěvníci se musí pohybovat ve skupinách maximálně šestnácti osob a pohybovat se pouze po určených cestách. Kromě toho je omezena doba jejich návštěvy. To vše má minimalizovat negativní dopady přebujelého turismu na Machu Picchu a umožnit turistům užívat si tuto pozoruhodnou lokalitu udržitelným způsobem.

Nezapomeňte, že zachování jedinečného dědictví Machu Picchu a vytvoření podmínek pro udržitelný cestovní ruch umožní i budoucím generacím užívat si toto jedinečné místo.

Restaurace, které stojí za návštěvu v Cuzcu

Cuzco se může pochlubit řadou gastronomických podniků, které nabízejí výjimečné kulinářské zážitky. Můžeme si být jisti, že v tomto městě si budeme moci pochutnat na pokrmech, které se vyrovnají kulinářským standardům špičkových restaurací v Evropě. Místní kuchaři navíc experimentují s tradičními peruánskými pokrmy a vytvářejí rafinované chuťové kombinace fusion kuchyně.

Důležité je, že pokrmy podávané v restauracích v Cuzcu jsou cenově poměrně dostupné, takže zdejší stravování nemusí nijak zatížit váš rozpočet.

Za zmínku také stojí, že při návštěvě Cuzca se nebudeme muset obávat nedostatku vegetariánských, veganských nebo bezlepkových možností v menu restaurací. Tato dostupnost může být nesmírně důležitá pro lidi se speciálními dietními preferencemi, kteří jistě ocení inkluzivní přístup majitelů restaurací.

Seznam restaurací, které stojí za návštěvu v Cuzcu:

• Rucula Cusco
• Pachapapa cocina cusqueña y más
• Kusykay Peruvian Craft Food
• Hanz Craft Beer & Restaurant
• Restaurace Inkazuela

Čtvrtý, pátý a šestý den

Návštěva národního parku Parque nacional del Manú

Národní park Manú, který se nachází na hranici mezi severními Andami a Amazonskou nížinou, je jistě jedním z nejúchvatnějších cílů pro milovníky přírody v Peru. Z Cuzca, které je vstupní branou do této jedinečné oblasti biodiverzity, se pravidelně pořádají nejrůznější výlety, které nabízejí nezapomenutelné zážitky v divoké džungli nedotčené lidskými zásahy.

Organizátoři zájezdů z Cuzca do národního parku Manú nabízejí nejméně třídenní výlety, při nichž mají turisté možnost ponořit se do jedné z nejbohatších rezervací biologické rozmanitosti na světě. Tento jedinečný zážitek zahrnuje řadu aktivit, jako je průzkum fascinujících jeskyní, vyhlídkové plavby lodí po řece a především cenná pozorování bohaté flóry a fauny tropické džungle.

Při těchto výletech hrají klíčovou roli zkušení průvodci. Ti, kteří provádějí návštěvníky národním parkem Manú, mají často dlouholeté zkušenosti, což jim umožňuje nejen zajistit bezpečnost skupiny, ale také poskytnout fascinující informace o přírodě, historii a kultuře této pozoruhodné oblasti.

Pokud zvažujete účast na fascinujícím dobrodružství v národním parku Manú s cestovními kancelářemi z Cuzca, musíte počítat s náklady na takový jedinečný zážitek. Ceny takových výprav začínají na přibližně čtyřech stech dolarech za osobu. Nezapomeňte však, že tyto náklady zahrnují širokou škálu atrakcí a služeb, díky nimž je výlet bezpečný, pohodlný a vzrušující. Kromě výše zmíněných atrakcí poskytují organizátoři zúčastněným turistům v ceně ubytování, dopravu klimatizovanými vozidly a stravování po celou denní dobu. Nezapomeňte, že náklady na výpravy nepokrývají pouze organizaci výletu, ale přispívají také na ochranu tohoto jedinečného přírodního prostředí, takže účast na takové výpravě je zároveň investicí do budoucnosti divoké přírody a zachování mimořádných oblastí rezervace.

Zajímavosti o rezervaci

• Národní park Manú se rozkládá na ploše větší než sedmnáct tisíc kilometrů čtverečních.
• park je od roku 1977 biosférickou rezervací UNESCO a od roku 1987 památkou světového dědictví UNESCO
• park je domovem několika tisíc živočišných druhů, včetně mnoha ohrožených ptáků a savců
• park je rozdělen na několik oblastí: zónu s omezeným využitím (s panenskými lesy a původními společenstvy, kam mají přístup pouze výzkumníci), zónu s omezeným přístupem (pro rekreaci a výzkum), zónu obnovy (pro obnovu oblastí poškozených lidskou činností) a kulturní zónu (pro lidské osídlení a většinu aktivit, včetně přírodní turistiky)
• oblast parku obývá několik domorodých národů žijících v dobrovolné izolaci (Amahuaca, Mashco-Piro, Machiguenga).
• v národním parku Manú se nachází také rozsáhlá archeologická lokalita (petroglyfy Pusharo), která obsahuje dosud neprozkoumané a málo známé oblasti s jeskynním uměním.

Den sedmý

Návštěva archeologických nalezišť v okolí Cuzca v rámci souborného zájezdu

Po návratu z fascinujícího národního parku Manú věnujeme další den našeho zájezdu do Peru průzkumu tajemných archeologických nalezišť nacházejících se v blízkém okolí Cuzca, které spolu s Machu Picchu leží v Posvátném údolí Inků, kdysi jádru jejich říše. Zde se zaměříme na jednu z nabídek navržených turistickou kanceláří Inkayni Peru Tours, která zahrnuje itinerář prohlídky míst jako Moray, Salinas de Maras a Chinchero.

Základní informace týkající se prohlídky

Pokud jde o samotný zájezd, zahrnuje návštěvu míst v okruhu padesáti kilometrů od Cuzca. Výlet je doprovázen kvalifikovaným průvodcem, který vás vyzvedne z vašeho ubytování v Cuzcu.

Prohlídka trvá přibližně osm hodin. Ceny za rezervaci míst naopak začínají na sto dolarech.

Popis míst navštívených během prohlídky

Moray

Moray je jistě jedním z nejzajímavějších míst v oblasti Cuzca, ohromující svou jedinečnou strukturou, připomínající antický amfiteátr. Pozůstatky incké přítomnosti na tomto místě tvoří především několik terasovitých kruhových prohlubní, z nichž největší dosahují hloubky kolem třiceti metrů.

Oblast Moray byla pravděpodobně úzce spojena se zemědělstvím. Výzkumy povrchových vrstev na lokalitě ukázaly, že půdní typy, které se zde vyskytují, byly přivezeny z okolních regionů za účelem pěstování plodin na různých úrovních teras.

Salinas de Maras

Necelých pět kilometrů východně od Moray se nachází Salinas de Maras. Jedná se o pravděpodobně nejznámější komplex salin, což jsou místa, kde se kamenná sůl vyrábí odpařováním vody ze solanky, která v tomto případě pochází ze solných rybníků. Zajímavostí je, že Inkové jich zde v počátcích incké říše vydlabali více než šest tisíc a domorodci je stále využívají.

Za zmínku stojí také to, že v blízkosti salin se nacházejí vesnice Maras a Urubamba. Najdete zde trhy, několik obchodů se suvenýry a několik restaurací, jejichž návštěva může být zajímavým zpestřením při prohlídce archeologických nalezišť.

Chinchero

Třicet kilometrů jihovýchodně od Salinas de Maras se nachází Chinchero, kdysi centrum křižovatek cest v Posvátném údolí Inků. Chinchero je spojováno především s desátým inckým králem Tupakem Yupanquim, který zde nechal vybudovat četné akvadukty a zemědělské terasy, z nichž mnohé jsou v provozu dodnes.

Stejně jako v případě Moraye hrála i v Chincheru hlavní roli půda, která je v této oblasti považována za jednu z nejúrodnějších. Umožňovala mimo jiné pěstovat brambory, olluco, oci, quinou a fazole.

Třetí týden prohlídky

První den

Cesta z Cuzca do Puna

Nový týden začínáme opuštěním Cuzca a cestou do téměř čtyři sta kilometrů vzdáleného Puno, které leží na jezeře Titicaca. Cesta po dálnici 3S nám zabere přibližně sedm hodin.

Přestože se na trase do Puno nachází řada více či méně oblíbených památek, neplánujeme během cesty delší zastávky a prohlídky. Je to samozřejmě dáno délkou cesty.

Čtyřicet kilometrů před vjezdem do centra města Puno se nachází 300tisícové město Juliaca. I když jeho velikost může naznačovat velké množství zajímavostí, není zde mnoho význačných míst, která bychom již dříve nenavštívili. Mnoho památek v tomto městě tvoří kostely postavené v koloniálním období a další církevní stavby.

Los Uros Lago Titicaca (rezervujte zde)

Na jezeře Titicaca u města Puno se nachází řada umělých ostrovů, které vybudovali domorodí indiáni kmene Uru, a které jsou dnes hlavní turistickou atrakcí. Nachází se zde také rozsáhlá hotelová infrastruktura, která poskytuje ubytování v pozoruhodné atmosféře. Jedním z hotelů v této oblasti je právě ten, který je na booking.com známý jako Los Uros Lago Titicaca. Zde si můžete objednat pobyt mimo jiné v apartmánech s jednou manželskou a jednou samostatnou postelí a terasou. Větší pokoje, Superior a Suites, mají dvě manželské postele a jsou několikanásobně větší než ty, o kterých byla řeč dříve (jejich rozloha se pohybuje od 40 do 120 m²). Na místě je také restaurace nabízející cestovatelům peruánskou kuchyni pro jakoukoli denní dobu.

Restaurace, které stojí za to navštívit v Puno

Stejně jako v Cuzcu a na dalších místech v Peru, i v Punu je mnoho stravovacích zařízení, kde se můžete dobře najíst za přijatelné ceny. Cena jídla v těchto podnicích se obvykle pohybuje maximálně do desítky dolarů, a to mluvíme o restauracích vysoké úrovně.

Co se týče druhů kuchyně, mnoho podniků se specializuje na místní pokrmy připravované z čerstvých surovin. V Punu však najdete i restaurace, kde si můžete dát jídla tradiční pro japonskou kuchyni (sushi) nebo například italskou kuchyni (pizza).

Seznam restaurací, které stojí za návštěvu v Puno:

• Alma Bar Restaurante
• Valeria Restaurant
• Balcones de Puno
• Tulipan’s Restaurant & Pizzeria
• Mojsa Restaurante
• Sushi Ten Bento
• Remix Pizzeria Resto Cafe & Bar

Druhý den

Prohlídka národní rezervace Titicaca

Národní rezervace Titicaca je bezpochyby jednou z největších atrakcí v oblasti Puno. Stejně jako komplex archeologických nalezišť v Posvátném údolí Inků nebo národní park Manú, i tuto oblast navštívíme v rámci organizované prohlídky s průvodcem.

Základní informace o prohlídce

Na webových stránkách tiqets.co.uk je k dispozici exkurze do Puno, která vám umožní objevit největší jezero Jižní Ameriky a seznámit se s původními obyvateli ostrovů. Za cenu zájezdu, jehož vstupenky lze na stránkách tiqets.co.uk rezervovat již od třiceti sedmi dolarů, budeme mít přístup k následujícím aktivitám:

• plavbu lodí po jezeře
• návštěva ostrova Taquile
• seznámení s historií a legendami spojenými s jezerem Titicaca.

Prohlídka trvá přibližně jedenáct hodin. Pokud vás tato nabídka zaujala, podrobnější informace k ní najdete po kliknutí sem.

Den třetí

Prohlídka Sillustani

První zajímavostí našeho třetího dne v Puno je Sillustani, předincké pohřebiště na jezeře Umayo. Cesta z Puna nám zabere asi čtyřicet minut.

Sillustani je komplex s pohřby mrtvých v rodinných hrobkách, určený pro elitu národa Kolla, postavený v podobě věží zvaných “chullpas“. Ačkoli stavby tohoto typu se nacházejí v celé oblasti Altiplana, právě v Sillustani se nachází nejlépe zachovalé pohřebiště tohoto typu.

Vstup do Sillustani je zpoplatněn. Za vstup do komplexu se platí čtyři dolary.

Popis hrobek a podobných staveb v jiných částech světa

Pokud jde o pohřbívání, mrtvola v každé hrobce byla obvykle uložena v embryonální poloze. Kromě toho měl zesnulý často vedle sebe položeny své věci, mimo jiné i oblečení.

Za zmínku stojí také to, že hroby nalezené v Sillustani jsou někdy zdobeny složitými ornamenty. Na mnoha „chullpas“ jsou vyobrazeny ještěrky, které národy žijící v té době v této oblasti považovaly za symboly života. To souvisí se schopností ještěrů regenerovat svůj ocas.

Zajímavé je, že se někdy předpokládá, že velmi podobné kamenné stavby na Velikonočním ostrově, známé jako „tupa“, jsou úzce příbuzné s „chullpas“.

Návštěva Aramské zdi

Po návštěvě Sillustani se vydáme na jih k Aramu Muru. Protože trasa povede přes Puno, můžeme se zastavit ve městě, kde máme ubytování, a zajít na oběd do jedné z restaurací doporučených v článku.

Cesta do Aramu Muru ze Sillustani nám zabere asi dvě a půl hodiny (sto třicet sedm kilometrů). Většinu cesty pojedeme po dálnici 3S, kterou již dobře známe.

Aramu Muru je místo proslulé kamennou sochou, interpretovanou jako portál. Všeobecně se má za to, že místo, objevené na počátku devadesátých let minulého století, je opuštěným inckým stavebním projektem.

Místo je častým poutním cílem věřících v paranormální jevy. Podle legendy incký kněz, který vlastnil zlatý disk (který měl spadnout z nebe spolu s ostatními), jej umístil do malé prohlubně ve „dveřích“ (tím se myslí výklenek vytesaný do skály), což způsobilo otevření dveří.

Pokud máme zájem o organizovanou prohlídku, na internetu je k dispozici řada prohlídek Sillustani i Aramu Muru.

Čtvrtý den

Cesta z Puno do Chivay

Čtvrtý den třetího týdne naší cesty po Peru opouštíme Puno a jedeme do města Chivay, které leží západně od Puna. Během cesty (zabere nám více než čtyři hodiny) budeme projíždět chráněnou oblastí Reserva nacional de Salinas y Aguada Blanca. Toto místo je domovem mnoha druhů zvířat a rostlin, takže se nám během cesty jistě podaří zastavit na krásném místě a pořídit úžasné fotografie.

Co se týče zajímavostí dne, omezíme se spíše na možné zastávky na trase, v rámci rezervace. Určitě stojí za to zastavit se cestou na místech kuželovitých kamenných útvarů (Bosque de Piedras Imata, Bosque de Piedras de Puruña). Kromě toho se nedaleko Bosque de Piedras de Puruña nacházejí termální vody Aguas Termales de Sumbay a poblíž farmy alpak na trase jsou jeskyně Cuevas de Sumbay, kde jsou jeskynní malby.

Casa Andina Standard Colca (rezervace zde)

Hotel, ve kterém budeme během pobytu v Chivay ubytováni, je vybaven třemi typy apartmá. První z nich, s velkou manželskou postelí, je určen pro páry, zatímco další dva mají dvě, respektive tři samostatné postele. V hotelové restauraci “Sama“ se podávají obědy a večeře. Co se týče vybavení, na místě je k dispozici bezplatné soukromé parkoviště (je nutné si předem rezervovat místo).

Pátý den

Zajímavosti v kaňonu Colca

Pátý den naší cesty věnujeme průzkumu okolí kaňonu Colca, jednoho z nejhlubších na světě, kterému konkuruje pouze kaňon Cotahuasi nacházející se o něco severněji.

Cruz Del Condor

Jednou z nejzajímavějších atrakcí v této oblasti je pozorování velkých kondorů, kteří prolétávají kolem stěn kaňonu. Vyhlídkové místo, odkud můžete tyto nádherné tvory pozorovat při plachtění vzduchem, se nachází čtyřicet kilometrů západně od Chivay (dostanete se tam po silnici označené číslem 109).

Jeskyně Mollepunko

V oblasti Chivay se nacházejí také jeskyně Mollepunko, známé díky jeskynním malbám, které se zde nacházejí. Ty zde vytvořili jedinci patřící k předinckým národům a zobrazují mimo jiné rané domestikace lam. Tyto jeskyně byly v předinckých dobách pravděpodobně využívány také k rituálům a jako pohřebiště. Zajímavé je, že v oblasti se nachází řada vykopávek, které naznačují, že v okolí jeskyní se lovily poklady. Ty mohly být motivovány kolující inckou legendou, podle níž zde měl být zakopán zlatý poklad.

K jeskyním se dostanete po silnici č. 111. Vzdálenost mezi Chivay a Mollepunkem je 45 kilometrů.

Choqueshisha

Nedaleko jeskyní (ve vesnici Callalli, osm kilometrů severně od Mollepunko) se naopak nachází rituální místo zvané Choqueshisha. Tam místní ženy přinášejí oběti z lamího tuku, kukuřice a dalších místních produktů Pachamamě, incké bohyni, která zajišťuje úrodnost polí a plodnost.

Banos Termales de Inca

Po návratu do Chivay se můžete vydat do komplexu termálních lázní Banos Termales de Inca, který se nachází mezi vesnicemi Callalli a Sibayo.

Další zajímavosti

Podél silnice mezi Callalli a jeskyněmi Mollepunko se nacházejí monumentální skalní útvary známé jako zakleté “hrady“ („Castillos“ Encantados de Callalli).

Pokud máme chuť na trochu extrémnější zážitek, můžeme se svézt tyrolským vláčkem nad kaňonem.

Cesta do Arequipy

Vzhledem k tomu, že zajímavosti podél kaňonu Colca se nacházejí v těsné blízkosti, budeme moci navštívit všechna zmíněná místa v poměrně krátkém čase. To nám umožní ještě týž den dojet do Arequipy, vzdálené sto šedesát kilometrů od Chivay.

Plaza Central (rezervujte zde)

Plaza Central je hotel, který se nachází přímo v centru Arequipy, na hlavním náměstí města, Plaza de Armas Arequipa. Co se týče bytů, jsou přizpůsobeny různým skupinám cestovatelů. K dispozici jsou varianty s jednou nebo dvěma manželskými postelemi a rodinné pokoje se dvěma dvoulůžkovými a jedním jednolůžkovým pokojem. Nespornou výhodou těchto bytů je výhled na nejznámější katedrálu města, Basílica Catedral, pocházející ze 17. století. Pohodlný pobyt v Arequipě je pro návštěvníky zajištěn také bezplatným Wi-Fi připojením k internetu, které je k dispozici v celém objektu.

Arequipská kuchyně

Arequipa je stejně jako Cuzco proslulá svými gastronomickými podniky zvanými „picantería“, kde se podává kukuřičné pivo „chicha de jora“ s talíři regionálních paprik rocoto. Kromě toho se v tomto typu restaurací často podávají polévky, dušená masa nebo zapékané pokrmy. Mezi jídla, která rozhodně stojí za ochutnání během pobytu v Arequipě, patří:

• Chupe de Camarones (krevetová polévka, často podávaná s pošírovaným vejcem a kukuřicí)
• Ocopa Arequipeña (jemná omáčka s příchutí máty huacatay, rostliny pocházející z Arequipy. Podává se horká jako zálivka k vařeným bramborám nebo jako příloha ke studeným vejcím natvrdo)
• Rocoto Relleno (papriky plněné masem, vejcem, zeleninou a sýrem)
• Adobo arequipeño (marinované vepřové maso, obvykle podávané se speciálním chlebem – pan de tres puntas – který se namáčí do omáčky)
• Solterito de Queso (salát z fazolí, cibule, rajčat, kukuřice, sýra nakrájeného na kostičky, paprik rocoto, vinného octa, olivového oleje, oliv a petrželky)
• Cuy Chactado (smažené morče. Kromě toho se obvykle podávají vařené brambory, fazole nebo kukuřice)
• Chairo (dušené jehněčí nebo skopové maso nebo vývar z něj, podávaný se sušenými bramborami (chuño) a zeleninou. Tento pokrm je oblíbený také v Bolívii a severním Chile)
• Pebre (pokrm z koriandru, petrželky, nakrájené cibule, oleje, papriky ají a nakrájených rajčat)
• Queso helado (druh zmrzliny. Každou čtvrtou neděli v lednu se na náměstí Plaza de Armas v Arequipě koná oslava „Día del queso helado arequipeño“, spojená s tímto dezertem)

Den šestý

Arequipa – místa k návštěvě

Arequipa je druhé největší město Peru, co se týče počtu obyvatel. Proto zde není nouze o zajímavosti v podobě památek nebo infrastruktury pro zábavnou atmosféru.

Kromě katedrály zmíněné v souvislosti s hotelem je Arequipa proslulá i dalšími církevními stavbami. Ve městě je mimo jiné velmi oblíbený klášter Monasterio de Santa Catalina de Siena, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Kromě toho se v Arequipě nachází řada muzeí, která uchovávají bohaté sbírky související s místním kulturním dědictvím. Mezi nejznámější z nich můžeme zařadit muzeum vedle katedrály (Museo de la Catedral) a muzeum současného umění (Museo de Arte Contemporáneo). V posledně jmenovaném se nacházejí sbírky obrazů a fotografií nejvýznamnějších peruánských umělců, včetně významného malíře a sochaře polského původu Fernanda de Szyszla. Za návštěvu jistě stojí také Museo Santuarios Andinos. Jedná se o archeologické muzeum, jehož nejznámějším exponátem je zmrzlá mumie Juanity, mladé dívky obětované v Andách v 16. století.

Pokud máte zájem navštívit Arequipu a její okolí v rámci organizovaného zájezdu, mohla by vás zaujmout nabídka na tiqets.com. Díky ní budete mít možnost prohlédnout si historické centrum města, navštívit vyhlídky v okolní krajině a mimo jiné i oblast Andenes de Paucarpata. Ceny vstupenek začínají na pouhých šestnácti eurech.

Z Arequipy do Camaná

Po návštěvě nejzajímavějších míst v Arequipě opustíme město a přejedeme do Camaná, města na pobřeží oceánu. Do cíle bychom měli z Arequipy dorazit za tři hodiny (vzdálenost: sto sedmdesát pět kilometrů).

La Posada de Valdez (rezervujte zde)

V hotelu La Posada de Valdez v Camaná si můžete rezervovat pobyt v apartmánech s oddělenými lůžky (jedno až tři z nich), s jednou manželskou postelí nebo v rodinném pokoji s manželskou postelí a jedním lůžkem. Co se týče Wi-Fi, je k dispozici zdarma a v pokojích. K dispozici je také bezplatné soukromé parkoviště.

Sedmý den

Cesta z Camaná do Nazky

Poslední den třetího týdne naší cesty po Peru opustíme vesnici Camaná a vydáme se do Nazky, vzdálené téměř čtyři sta kilometrů na sever. Trasa bude zahrnovat prakticky celou jízdu po dálnici 1S, která se táhne většinu cesty podél oceánu.

Vzhledem k dlouhé cestě, která může trvat až sedm hodin, nepředpokládáme v tento den návštěvu města Nazca ani jeho okolí.

Hotel Alegria Nasca (rezervujte zde)

Stejně jako v ostatních dříve zmíněných hotelech jsou i zde k dispozici různě velká apartmá, která vyhovují různým skupinám cestujících. Je možné si rezervovat pobyt v pokoji s jednou nebo třemi samostatnými postelemi, případně s jednou samostatnou a jednou manželskou postelí. V areálu hotelu Alegria Nasca se nachází také restaurace, která nabízí pokrmy místní kuchyně pro jakoukoli denní dobu. Co se týče vybavení, je zde k dispozici venkovní bazén. Hotel se může pochlubit také wellness centrem, jehož součástí jsou za příplatek veřejné lázně. V hotelu Alegria Nasca je naopak zdarma k dispozici internet a soukromé parkoviště.

Čtvrtý týden

První den

Prozkoumávání Lineas de Nazca

Necelých třicet kilometrů severně od Nazcy, na silnici 1S, se nachází vyhlídka (Mirador De Las Líneas De Nazca), která vám umožní obdivovat z vysoké plošiny fascinující geoglyfy, což jsou rozměrné kresby na zemi.

Objev kreseb

První známá písemná zmínka o geoglyfech je v knize “Kronika Peru“ od conquistadora Pedra Cieza de León z roku 1553.

Vědecky podloženější objev lze připsat peruánskému antropologovi Toríbio Mejía Xesspeovi, který jejich výskyt oznámil v roce 1927.

První studii geoglyfů naopak provedl americký historik Paul Kosok.

Popis geoglyfů

Základní informace

Geoglyfy z Lineas de Nazca jsou fascinujícím mistrovským dílem kultury Nazca, jejíž vznik se datuje mezi roky 300 př. n. l. a 900 n. l..

Jak byly vytvořeny

Aby mohli indiáni z Nazky vytvořit tyto kresby, odstranili z povrchu pouště červený štěrk a odhalili tak světlejší, žlutobílou půdu. Výsledné světlé linie byly dobře a zřetelně viditelné z velké výšky na tmavém pozadí okolní půdy kreseb.

Charakteristika

Na náhorní plošině Nazca se nachází mnoho geoglyfů, které zobrazují jak soubory různých geometrických obrazců, tak i vyobrazení zvířat a rostlin. Nejznámějšími vyobrazeními zvířat v Nazce jsou kresby kolibříka, kondora, opice, velryby, mravence, psa a volavky.

Výklady

Geoglyfy z Nazky jsou předmětem intenzivního výzkumu a debat vědců o jejich výkladu. Rozmanitost teorií jistě podtrhuje tajemnost tohoto starobylého kulturního dědictví a vzbuzuje zájem mnoha lidí.

Jednou z interpretací je ta, která souvisí s myšlenkou, že geoglyfy fungují jako obrovský astronomický kalendář. Peruánská matematička Maria Reiche, známá svými výzkumy linií Nazca, přijala archeoastronomickou hypotézu amerického antropologa Paula Kosoka. Podle této teorie se některé linie, dlouhé stovky metrů, shodují s oběžnými drahami hvězd. Gigantické obrysy zvířat zase věrně odrážejí souhvězdí. Souvislosti mezi kresbami a souhvězdími odpovídají důležitým datům agrárního kalendáře, spojeným se setím a sklizní. Zoomorfní vzory zase měly odrážet zodiakální zobrazení kosmu.

Další výklad souvisí s rituálními praktikami místních komunit. Podle tohoto výkladu mohly být geoglyfy projevem duchovních zážitků šamanů, kteří se účastnili magických praktik pod vlivem halucinogenních látek. Některé z drog užívaných během rituálů mohly u účastníků vyvolat pocit, že se vznášejí ve vzduchu, což by mohlo vysvětlovat, proč byly kresby navrženy tak, aby byly viditelné z oblohy.

Se zajímavou koncepcí přišel také švýcarský historik umění Henri Stierlin, který v roce 1983 publikoval teorii spojující linie v Nazce s výrobou starověkých textilií. Stierlin tvrdil, že lidé mohli používat provazy a lichoběžníky jako obří primitivní tkalcovské stavy k výrobě extrémně dlouhých šňůr a širokých kusů textilií typických pro tuto oblast. Ačkoli tato teorie není obecně přijímána, někteří vědci zaznamenali určité podobnosti mezi vzory na místních textiliích a liniemi z Nazky.

Cesta z Nazky do Iky

Po prohlídce kreseb v Nazce se vydáme do města Ica, které leží sto čtyřicet kilometrů severně od Nazky. Trasu mezi městy překonáme jízdou po dálnici 1S.

Cesta autem trvá dvě a půl hodiny.

Hotel Villa Jazmin (rezervujte zde)

Hotel Villa Jazmin je jedním z nejluxusnějších zařízení ve městě Ica, které se nachází pět a půl kilometru severozápadně od přísného centra obce. Hotel nabízí apartmány vhodné pro různé skupiny cestovatelů. K dispozici jsou apartmá s jednou a dvěma manželskými postelemi, třemi samostatnými lůžky nebo hybridní apartmá v různých konfiguracích. Do posledně jmenované kategorie lze zařadit rodinné pokoje se dvěma samostatnými lůžky a jednou manželskou postelí a rodinný bungalov se třemi manželskými postelemi ve dvou ložnicích a rozkládací pohovkou v obývacím pokoji. K vybavení hotelu Villa Jazmin patří přístup do dvou venkovních bazénů, wellness centra s posilovnou a veřejných lázní. Kromě toho mohou hoteloví hosté využívat bezplatné Wi-Fi a soukromé parkoviště.

Prohlídka oázy Huacachina

Huacachina je vesnice postavená kolem malé oázy, obklopená půvabnými písečnými dunami, vzdálená devět kilometrů od našeho hotelu.

Léčivé účinky vody a bahna v oáze

Mezi mnoha místními obyvateli i turisty panuje přesvědčení, že voda a bahno z okolí oázy mají schopnost léčit různé neduhy. Mnoho lidí se do oblasti jezdí koupat do zdejší vody nebo se pokrývat bahnem, protože věří v léčivou sílu těchto přírodních zdrojů. Přisuzují jim účinek zmírňující bolesti a utrpení způsobené artritidou, revmatismem, astmatem nebo bronchitidou.

Zajímavosti spojené s venkovními aktivitami

Obliba oázy Huacachina však není spojena pouze s údajnými potenciálními zdravotními účinky. Poměrně častou atrakcí mezi turisty přijíždějícími do oblasti je sandboarding, tedy sjíždění písečných dun, které v některých částech oblasti dosahují výšky až pěti set metrů. Oblíbenou zábavou je zde také vzrušující jízda po dunách v buginách, což jsou lehká rekreační vozidla vybavená velkými koly s tlustými pneumatikami.

Druhý den

Návštěva rezervace Reserva Nacional de Paracas

Osmdesát kilometrů od Ici se nachází Národní rezervace Paracas (Reserva Nacional de Paracas), která zahrnuje oblast zálivu a poloostrova Paracas a souostroví Ballestas Islands.

Toto místo je jistě zajímavé díky bohaté fauně, která se zde vyskytuje. Kromě živočichů, se kterými jsme se dosud na cestě setkali, jako jsou kondoři obrovští, se v parku vyskytují albatrosi, tučňáci peruánští, kormoráni a lachtani, kteří jsou charakterističtí pro oceánský ekosystém.

Na poloostrově Paracas, uvnitř rezervace, se nachází také obří geoglyf, zvaný Paracaský svícen. Měří sto devadesát metrů a byl vytesán do kamenité země na úbočí pobřežního útesu. Předpokládá se, že geoglyf mohl plnit navigační funkci a pomáhat námořníkům při plavbě po vodách Paracaského zálivu. Ačkoli se o něm běžně hovoří jako o svícnu, není přesně známo, co představuje.

Stejně jako geoglyfy v Nazce byl i on předmětem různých pseudovědeckých teorií, které spojují přítomnost tohoto typu struktury s vlivem mimozemských bytostí. Jedním z nejznámějších autorů propagujících tyto koncepce je Erich von Däniken.

Den třetí

Cesta z Iky do Limy

Poslední den našeho roadtripu po Peru bude věnován cestě do Limy, kterou jsme na začátku cesty opustili, abychom prozkoumali tuto úžasnou zemi.

Cesta po dálnici 1S z Ica nám zabere čtyři hodiny (vzdálenost: tři sta kilometrů).