Pokud patříte mezi odvážlivce, kteří uvažují o skutečném životním výletu na konec známého světa, pak se v těchto představách dříve či později objeví slovo Antarktida. Není však vůbec nutné vydávat se na místo, kde teploty klesají k minus 30 stupňům a dech se mění v mrazivou mlhu. Kouzlo antarktické přírody a živočichy typické pro takové oblasti najdete mnohem blíž – na ostrově Jižní Georgie. Naše vyprávění o tomto úžasném kousku planety Země vám snad usnadní konečné rozhodnutí o cestě, protože níže jsme pro každého turistu zařadili užitečné informace. Najdete zde popisy místní flóry a fauny, různé zajímavosti, které můžete navštívit, a samozřejmě také informace o tom, jak se tam dostat. Jinými slovy, vítejte na antarktické odysee na konec světa. Na místo, kde vládnou tučňáci královští.
Hledání Jižní Georgie na staré mapě….
Ne nadarmo se v názvu tohoto článku píše o cestě na „konec světa“. Ostrov, který nás zajímá, leží uprostřed ničeho. Stačí říci, že jej od nejbližší pevniny (Jižní Ameriky a Antarktidy) dělí pouhých 1 400 kilometrů. Samotná Gruzie je vlastně téměř úplně neobydlená.
Abychom Jižní Georgii na mapě našli, musíme očima a prsty proniknout (alespoň prozatím) do oblastí poblíž samotného polárního kruhu v jižním Atlantiku. Máme možnost použít opravdu starou mapu, kterou možná používal sám badatel a polárník Ernest Henry Shackleton. Jak vidíte, po žádné jiné zemi v okolí není ani vidu, ani slechu. Jedná se o hornatý kus země o délce téměř 160 kilometrů a rozloze 3 528 kilometrů čtverečních, který jako by spadl z nebe přímo do oceánu.
Jižní Georgie a její fascinující historie
Ostrov má v současnosti status zámořského území Spojeného království v rámci souostroví Jižní Sandwich. Má také nesmírně zajímavou historii…..
Éra velkých objevitelů ostrova
Ostrov Jižní Georgie se poprvé objevil na obzoru dějin v 17. století. Bylo to za krásného dubnového dne roku 1675, kdy londýnský obchodník Anthony de la Roché zakotvil v jedné ze zdejších zátok. Měl zde strávit více než dva týdny a po návratu informoval své krajany o nečekaném objevu uprostřed Atlantského oceánu. Tento Angličan v té době ještě nepronikl na celý ostrov, a přestože na starých mapách z 18. století je skutečně uveden název „Roche“ (jižně od Falkland), je zde také velmi významný dodatek: „neznámá země“.
V 18. století zde působil velký mořeplavec a objevitel James Cook, o němž se později říkalo, že ho snědli kanibalové. V roce 1775 obeplul ostrov a uskutečnil první oficiální vylodění, přičemž jej pojmenoval „George“ na počest tehdejšího britského krále Jiřího III. z Hannoveru. Brzy začala smutná éra lovu původních obyvatel ostrova – tuleňů.
V 19. století na ostrov dorazili němečtí průzkumníci. Jejich základna se zde usídlila v Královské zátoce na jihovýchodním cípu pevniny. Odtud vědci pozorovali planetu Venuši a analyzovali účinky sopečných erupcí na mořské vlny.
Éra lovu velryb
Právě na Jižní Georgii vznikla na počátku 20. století hlavní velrybářská základna. Až do roku 1965 zde byla velrybářská stanice, kterou založil Nor Carl Anton Larsen. Velitelství se nacházelo v malém velrybářském městečku Grytviken. Několik dalších podobných stanovišť bylo roztroušeno v okolí.
O namáhavé a těžké práci velrybářů svědčí několik dochovaných zpráv, z nichž některé si můžete přečíst v muzeu, které dnes na ostrově existuje. Všechny výše zmíněné zprávy hovoří o strašlivém zápachu „hnilobných výparů“ a jeden kronikář neváhal nazvat stanici v Jižní Georgii „velkoobchodní márnicí vařící vazelínu“. Skutečně, každý, kdo se někdy ocitl v blízkosti mrtvé velryby … ví, o čem je řeč. Bylo zaznamenáno, že v roce 1912 se na nedaleké pláži v Grytvikenu objevila největší velryba, jakou kdy kdo viděl – obrovská modrá velryba prý měřila 32 metrů! Muselo to být hodně cítit…..
Nebezpečná expedice Ernesta Shackletona
Dodnes je v této oblasti známou osobností. Ernest Shackleton byl britský polárník, který na jaře 1916 uvízl během expedice na Sloním ostrově, ledem pokrytém ostrově v souostroví Jižní Shetlandy – 1 300 km od ostrova Jižní Georgie. V malém člunu s několika společníky se vydal na cestu pro pomoc a po dlouhé době dorazil k břehům zálivu krále Haakona (Jižní Georgie). Podařilo se jim dostat k tamní velrybářské stanici. To bylo Shackletonovo první setkání s ostrovem, druhé bylo bohužel mnohem méně šťastné…..
Psal se leden 1922, tedy o šest let později, když Ernest Shackleton dorazil lodí do zátoky krále Edwarda v Jižní Georgii. Nějakou dobu předtím utrpěl infarkt. Tehdy odmítl lékařskou péči a nyní již nadobro pociťoval její následky. Lodní lékař mu doporučil, aby přestal pít rum. Bohužel Shackleton krátce poté na palubě své lodi zemřel. Byl pohřben na hřbitově v Grytvikenu po krátké bohoslužbě v místním luteránském kostele (stojí dodnes). Na místo jeho věčného odpočinku se ještě vrátíme….
Jižní Georgie a válka o Falklandy
O tomto konfliktu mezi Argentinou a Velkou Británií již byly napsány stovky knih, ale zaměřme se na roli, kterou ve válce sehrál zájmový ostrov. V březnu 1982 obsadila skupina argentinských vojáků, vydávajících se za sběrače kovového šrotu (sic!), opuštěnou velrybářskou stanici v ostrovním přístavu Leith. V dubnu argentinští vojáci obsadili také město Grytviken. Konečným výsledkem však bylo, že ostrov o několik týdnů později během zvláštní operace s krycím názvem „paraquet“ znovu dobyli Britové.
V roce 1985 přestala být Jižní Georgie (a Jižní Sandwich) spravována jako závislé území Falklandských ostrovů a stala se samostatným územím. Dnes mají status zámořského území Spojeného království.
Příprava na expedici aneb jak se tam dostat
Po předběžném určení místa a historie turistické destinace lze konečně přejít k plánování samotné cesty. Z výše uvedeného nástinu je zřejmé, že turista bude čelit poměrně náročné logistice, a proto je adekvátní příprava „být či nebýt“ a klíčem k úspěchu.
Jakou trasu zvolit?
No, většinou to vypadá podobně. Chceme-li se někam dostat, jednoduše si zarezervujeme letenky nebo jiný dopravní prostředek a bez ohledu na to, zda po cestě musíme přestupovat, či nikoliv, dorazíme na místo určení. Cestování do Jižní Georgie je o něco složitější. Jistě, pokud vyrazíte z Evropy (z kterékoli její země), musíte se nejprve dostat do Argentiny – a zde naštěstí není o spoje nouze. Doporučujeme společnosti KLM/Air France, GOL Airlines nebo Aerolineas Argentinas. Pokud letíte z Polska, určitě vás čeká alespoň jedno mezipřistání. První destinací musí být letiště Buenos Aires (Ezeiza).
Druhou etapou je přejezd z Argentiny na Falklandy. Tradiční cestou je poměrně příjemná plavba výletní lodí z přístavu Ushuaia. Za optimálních podmínek trvá taková cesta 36 hodin, ale zdejší vody mohou být ošidné. Raději si vezměte i prášky proti mořské nemoci, ráda se tu houpe. Z Falkland se nyní můžete vydat na cestu přímo do Jižní Georgie. Je to dalších několik dní plavby. Naštěstí turisty neustále doprovázejí albatrosi a sněžní petržele. O nudě tedy nemůže být řeč! Cestou také překračujete pásmo antarktické polární fronty. Teplota vzduchu totiž začíná klesat a lze pozorovat silnější oceánské proudy.
Existuje i alternativní trasa. Můžete se vydat z Evropy do Chile a odtud na Falklandy a pak dál jako výše. Z Chile můžete také zkusit přímou plavbu na Falklandy, která vyplouvá z přístavu Puerto Williams.
Cestovní kanceláře nabízejí také několik týdenních zájezdů, které zahrnují návštěvu Buenos Aires, Falklandských ostrovů (hlavním městem je Port Stanley), samotné Georgie (obvykle 3 dny na pobřeží + průzkum zátok), až se dostanete do samotné Antarktidy. Docela turistická událost!
Jak se na takovou cestu sbalit?
Pravdou je, že kdybyste se zeptali několika polárníků na balení na takovou výpravu, každý z nich by měl svůj osvědčený patent. Oblast, do které se chystáte, se totiž nachází za polárním kruhem, a tak nemůžete zanedbat otázku správného výběru oblečení. Základem by mělo být silné termoprádlo, vrchní vrstva z fleecu (kalhoty a svetr) a nějaká větru a vodě odolná bunda. Plus samozřejmě oteplovačky – čepice, rukavice a dobré ponožky (samozřejmě několik párů). Jižní Georgie není Antarktida a průměrné roční teploty se pohybují kolem nuly, ale mohou se vyskytnout mrazy až minus 10. Na seznam je třeba přidat i dobré trekové boty.
Problematické zůstává ubytování. Na ostrově Jižní Georgie zpravidla nejsou žádné hotely, kde by mohli turisté přenocovat, takže návštěvníci jednoduše přespí… na palubě lodi, která je na místo dopravila. Z lodi se také obvykle cestuje na další místa na ostrově. To vše je zahrnuto v programech výletů. Samotáři, pokud nějací jsou, mohou jen doufat, že se přitulí k týmu výzkumníků (pokud tam náhodou jsou), protože i táboření v dobrém stanu může být nemožné – všude jsou zvědavá zvířata. Jistě, polárníci mají pravdu, pokud jde o zásobování. V takových místech jsou již dlouho pravidlem lehká hotová jídla zalitá vroucí vodou (tzv. lyofilizovaná strava).
A pak jsou tu dokumenty. Polští občané cestující s polským pasem nepotřebují ke vstupu do Argentiny a na Falklandy vízum. Netřeba dodávat, že tučňáci vám na ostrově Jižní Georgie pravděpodobně nebudou kontrolovat pas…..
Jižní Georgie – prohlídky ostrovů, turistické zajímavosti
První přistání se pravděpodobně uskuteční v jednom z nejsevernějších fjordů ostrova. Během plavby se cestující do Gruzie dopravují na „zodiacích“, což jsou speciální pontony s motory. Jakmile se dostanete do zátoky, budete si připadat jako uprostřed jiného filmu ze série „Jurský park“. Majestátní skály padající přímo do oceánu a kopce porostlé starými trsy trávy. Je to tu tajemné a trochu zlověstné, jak se říká. Nad hlavou krouží velcí ptáci… Tak začíná vaše dobrodružství v Jižní Georgii! A co můžete na tomto ostrově vidět?
Země tučňáků, lachtanů a albatrosů
V nadpisu jsme slíbili místo, kde vládnou tučňáci, a skutečně vládnou! Jižní Georgie je opravdovým domovem deseti tisíc ptáků ve fraku. Nejraději mají zátoku Fortuna, kde je na pláži doprovází kolonie lachtanů a krátké procházky ze souše do vody (a naopak). Tito tučňáci královští jsou poměrně velcí tvorové – dospělí dorůstají až metrové výšky. V přímém přenosu je možné pozorovat jejich období páření, lov potravy a jen mírně nepříjemné je najít na pláži tučňáčí vejce, která snědli kapříci. Na druhou stranu jsou hnědoopeřená mláďata skutečně „roztomilá“.
Je nezbytné zmínit se zde o lachtanech. Ti statečně bojují o přízeň turistů a fotografů, ale v období páření mohou být nebezpeční. Nervózně vrčí a pak je lepší držet se jim z cesty. Často je možné spatřit tulení mláďata, která před lvy utíkají do vody. Vše z ptačí perspektivy sledují monumentální albatrosi, jejichž rozpětí křídel dosahuje něco přes 3 metry. Předchozí asociace s „Jurským parkem“ byly nejspíš správné…
Grytviken a stará velrybářská stanice
Toto je zdaleka největší osada na ostrově. Největší proto, že je jediná a nejlidnatější, protože v ní obvykle žije… asi 30 lidí. Kdysi zde fungovala velrybářská stanice a turista, který do Grytvikenu vstoupí, má pocit, jako by se svět na chvíli zastavil. Všude se povalují zbytky železných (nyní rezavějících) strojů, kontejnerů a velrybářského vybavení. Zvláště působivé jsou harpunové zbraně. Na některých místech se na zbytcích zařízení líně povalují tuleni…..
Působí to možná trochu depresivním dojmem, ale je to nedílná součást historie ostrova. Když se ve 20. letech 20. století na lodích objevily samohybné velrybářské stanice, osada začala postupně zanikat. Jednu takovou „modernější“ loď, příznačně pojmenovanou „Petrel“, lze dodnes spatřit na pobřeží. Před desítkami let shořela a její vrak se navždy krčil v mělkém fjordu.
V budově, kde kdysi sídlil velitel základny, bylo zřízeno muzeum, kde se návštěvníci mohou seznámit s těžkou prací velrybářů. Samostatná expozice je věnována postavě a expedicím polárníka Shackletona. V dalších vitrínách jsou vystavena vejce místních živočichů, mezi nimiž velikostně dominují vejce tučňáka královského. Ujišťujeme vás, že se jedná pouze o rekvizity. Nechybí ani fotografie z dávných dob rozkvětu stanice.
Za návštěvu stojí i malý (mezinárodní) hřbitov, kde je pohřben statečný Ernest Shackelton. Jeho hrob se stal kultovním místem a je dobrým zvykem si nad ním připít a postříkat náhrobek alkoholem. Ano, Ernest měl rád silné nápoje….
Návštěvníkům je přístupný také 100 let starý anglikánský kostel. Sto let stará dřevěná stavba dodnes slouží jako útočiště pro místní učence, takže je zachována ve velmi dobrém stavu. Zajímavostí je, že… nedaleko se nachází pošta, kde si můžete koupit suvenýry nebo poslat domů pohlednici!
Trekingové stezky v Jižní Georgii
Zatímco koupání v oceánu nepřipadá v úvahu, o tom by pochybovali i ti nejodolnější mroži, ostrov je rájem pro trekaře. Není zde nouze o starobylé ledovce a hory tyčící se až do výšky 3000 metrů nad mořem, a právě zde se hodí dobré boty!
Oblíbená je Shackletonova stezka vedoucí ze zátoky krále Haakona (právě zde měl přistát) na horu Paget (2915 m n. m.). Taková výprava zahrnuje tři dny namáhavého výstupu, putování ledovcovými trhlinami a černými písečnými plážemi. Vše samozřejmě sleduje nespočet tučňáků a tuleňů, kteří hrají roli místních roztleskávaček. Vydat se po stopách slavného objevitele není v žádném případě snadné. Odměnou jsou však úžasné výhledy. Naštěstí je v oblasti spousta dalších tras, mnohem mírnějších a vhodných pro méně zkušené turisty.
Cesta do Jižní Georgie – kdy vyrazit?
Podle odborníků je pro takovou cestu nejvhodnější období od října do začátku dubna. S jednou výhradou. Od konce listopadu do začátku ledna může být poněkud nebezpečno. Proč? Záleží na přírodě, respektive na biologickém cyklu. V tomto období prožívají tamní lachtani intenzivní období páření. Mohou se proto projevit jako mimořádně agresivní, a nemusí to vůbec končit štěkotem (vrčí a štěkají téměř jako psi).
Nakonec se odysea na konec světa řídí vlastními pravidly. Ponořit se do úchvatné, dramatické divočiny antarktické oblasti je docela výzva. Může se však také stát největším dobrodružstvím v životě! Stejně jako pro tyto surfařské tučňáky….
